Vážený pane hejtmane, dámy a pánové,
navážu na to, o čem mluvil pan hejtman. Žádná návštěva nemá být formální, žádná návštěva jakéhokoli kraje nemá spočívat v tom, že řeknu, miluji Liberecký kraj, což je v mém případě pravda, protože do Jizerských hor jsem jezdil asi dvacet let a tím to skončí. Každá návštěva má přinést konkrétní výsledek a to na obou stranách. Takže já, protože smyslem našeho setkání je především diskuze, bych jenom stručně rekapituloval, o co šlo.
Jsem rád, že Vám mohu oznámit, že během několika málo měsíců bude konečně v Libereckém kraji zřízen krajský soud. To byl můj slib panu hejtmanovi, slib jsem dodržel, slib potvrdil i nově jmenovaný ministr pan Pelikán. Patrně díky zmatkům se jmenováním ministrů spravedlnosti se to trochu zdrželo, ale hlavní je, že s tím souhlasil pan Dörfl, to je předseda Krajského soudu v Ústí nad Labem, kterého jsem nedávno jmenoval. Víte dobře, že žádný předseda nemá rád, když část jeho kompetencí se odebéře někam jinam, ale v tomto případě došlo k dohodě a jsem tomu rád.
Druhý případ se týká požadavku Libereckého kraje a konkrétně pana hejtmana na asi tři sta milionů, nemýlím-li se, na silnice druhé a třetí třídy. Takže jsem v rámci svých rozhovorů s panem ministrem financí ho o tom informoval a on říkal ano, už mě tady dorazil požadavek Libereckého kraje na tři sta milionů. Moje zásada je velice jednoduchá. Na Státním fondu dopravní infrastruktury je dnes už devadesát miliard korun, které leží bez užitku, protože nejsme schopni postavit jediný kilometr dálnice. A tak jsem říkal panu Babišovi, tak to sakra dejte těm hejtmanům, kteří se o to dokáží postarat, mají projektovou přípravu, mají vykoupené pozemky a Liberecký kraj je mezi nimi. Nakonec se podařilo z pana ministra financí vyrazit čtyři a půl miliardy pro všechny kraje, což je samozřejmě zanedbatelná částka ve srovnání s těmi devadesáti jedna miliardami, nicméně já pevně věřím, že dojde k pochopení toho, že když někdo neumí stavět dálnice, tak má dát ty peníze krajům, aby alespoň opravovaly, případně stavěly silnice druhé a třetí třídy.
Tím jsem téměř vyčerpal svoje konto. Na řadě je pan hejtman. Milý pane hejtmane, slíbil jste mi minulý rok, že Hospic sv. Zdislavy, protože hospic je moje hobby a kamkoli přijedu říkám, že v této republice umírá ročně padesát tisíc lidí, z toho velká část ve velmi nedůstojných podmínkách a je tedy zapotřebí stavět hospice, jako nástroj pro důstojný odchod ze života. Pan hejtman mě při našem setkání informoval, že stavba hospice úspěšně pokračuje, takže z toho vyplývá, že snad příští rok, až k Vám opět, jako každý rok přijedu, se do něj přijedeme podívat. Je to pořád dva jedna, pane hejtmane, aby bylo jasno mezi námi otevřeně, a to nevypadá úplně nejlíp.
A poslední poznámka, kterou chci úvodem říci. Já mluvím do všeho, přátelé. Já mluvím úplně do všeho. Takže byl jsem již podruhé v restauraci Pošta, pan policejní ředitel mě informoval, jak probíhá rekonstrukce tohoto nádherného místa, kde i pan hejtman udělal celou řadu akcí. A protože mluvím úplně do všeho a oni nemají mobiliář, neboť ten byl rozkraden, tak jsem mu říkal, že jsem nedávno navštívil továrnu na ohýbaný nábytek Ton v Bystřici pod Hostýnem což, pokud to nevíte, je továrna, která tento nábytek vyrábí déle než sto let. A nádherně by se to hodilo do toho mobiliáře, protože ať už to bude policejní klub nebo cokoli jiného, tak co s hospodou, která nemá židle? Takže prospěl jsem panu Husákovi cenou radou, aby koupil ohýbaný nábytek Ton, dokompletoval mobiliář a pak tam případně zřídil policejní klub, protože naše policie si určitě zaslouží, aby měla v Liberci důstojné sídlo.
Promiňte, že jsem nehovořil o takových příjemně znějících frázích, jako mám Vás všechny rád, jste krásný kraj, mimochodem v Liberci je několik ruin, které jsem míjel na cestě ke krajskému úřadu, takže ještě jste zdaleka všechno neopravili, i když uznávám, že to je spíše úkol pro primátora než pro hejtmana. Místo frází jsem se pokusil mluvit o zcela konkrétních věcech všedního dne a skončil bych tedy slovy Karla Čapka ze závěru Krakatit: „Chtěl jsi dělat velké věci a budeš dělat věci malé a tak je to dobře." Protože kumulace malých věcí dá dohromady jednu velkou věc.
Děkuji Vám za Vaši pozornost.
Miloš Zeman, prezident České republiky, Liberec, 24. března 2015
