Dobrý den, dámy a pánové,
děkuji za pozvání na Festival Exportu a dovolte mi, abych v krátkém, zhruba pětihodinovém projevu objasnil některé svoje názory na tak zvanou politiku ekonomické diplomacie.
Víte, že země malého nebo středního rozsahu působí poněkud směšně, jestliže svoji zahraniční politiku zakládá na moralistním kazatelství, zatímco ostatní země vesele obchodují. Proto si myslím, že pragmatický přístup založený na ekonomické diplomacii, a tedy na podpoře exportu, na jedné straně a podpoře zahraniční investic na straně druhé, je pro zemi našeho rozsahu jediným rozumným řešením.
Nicméně, nejsem tady proto, abych říkal samozřejmosti. To znamená, že jako obvykle bych vám nabídnul pro naši diskuzi několik provokativních tezí, které vás možná neuspokojí, ale nelekejte se, zůstanu jenom u dvou.
Teze číslo jedna. Je hezké, že exportéři jásají nad devalvací koruny a z krátkodobého hlediska je to pro ně nesporně podnět. Nicméně, z dlouhodobého hlediska se domnívám, že slabá koruna vede k lenosti, vede ke snižování inovačních impulzů, produktivity práce, či konkurenceschopnosti. Mimochodem, vidím tady jistou analogii s podbízením se ať už levnou měnou nebo levnou pracovní silou. Jsou lidé, kteří říkají, že potřebujeme snížit zejména vedlejší náklady práce, což objektivně znamená, že to budou prostředky na důchody nebo na zdravotnictví, a že máme konkurovat právě levnou pracovní silou, což možná byla naše komparativní výhoda v devadesátých letech, ale rozhodně není komparativní výhodou dnes. Tony Blair kdysi říkal, musíme konkurovat dobře placenou a vysoce kvalifikovanou pracovní silou, a já s tímto názorem souhlasím.
Všichni víme, že průměrná mzda českých zaměstnanců je přibližně třicet procent průměrné mzdy v Německu, a každý politik by měl, mimo jiné, usilovat o to, aby se v jeho zemi zvyšovala životní úroveň. Tedy ještě jednou, levná koruna a levná pracovní síla jsou dobré nástroje pro krátkodobý horizont, ale dlouhodobě, chceme-li být opravdu vyspělou zemí, musíme usilovat o opak.
Teze číslo dvě. Setkávám se a vidím je i tady jak s představiteli EGAPu, tak s představiteli České exportní banky. Jsem rád, že bude navýšen jejich kapitál, ale na druhé straně si nemohu odpustit názor, že v některých případech uzavírají lehkomyslné obchody. Nedostatečně si prověřují svého zahraničního partnera a pak mávnou rukou a řeknou, obchod nevyšel, EGAP mi to zaplatí. Proto, a exportéři mě z tohoto důvodu nemají příliš rádi, podporuji návrhy, aby při uzavírání pojistných smluv zde bylo alespoň desetiprocentní plnění v případě, že obchod nevyjde, ze strany toho, kdo tento obchod neprozřetelně uzavřel, a kromě toho jsem rád, že mi exportní banka vyšla vstříc, a zastávám názor, že jsou případy, kdy stojí za to podat trestní oznámení, už proto, aby je místo vás nepodal někdo jiný, například Finanční analytický útvar.
Takže to jsou dvě nepříjemné teze. Neodvažuji si říkat pravdy, pravda je vždy relativní, ale teze, které exportéry příliš nepotěší.
A teď něco pozitivního. Nezapomeňme, že jsme svým způsobem dosáhli poměrně výrazných úspěchů při nejrůznějších podnikatelských misích, ať už tyto mise organizuje premiér, ministr průmyslu a obchodu nebo kdokoli jiný včetně prezidenta. Myslím si, že jedním z nejvýznamnějších úspěchů bylo setkání špiček českého ekonomického života na Žofíně, při příležitosti česko-čínského investičního fóra za účasti čínského prezidenta a mě. Tam přišli lidé, kteří zpravidla se na veřejnosti vůbec neobjevují, a když se objevují, tak určitě ne spolu. A myslím si, že to, co se podařilo v průlomu na čínském trhu, bychom nyní měli opakovat na trzích dalších.
Sebekriticky uznávám, že pomoc prezidenta je pro české exportéry výhodnější v zemích s prezidentským režimem včetně Číny, protože v zemích s parlamentním režimem jsou tyto cesty někdy spíše politickou turistikou než reálnou ekonomickou akcí. Ale prezidentských režimů máme na světě dost, a já někdy se závistí pozoruji, jak moji zahraniční partneři mohou jediným příkazem vyřešit problémy, jejichž vyřešení v parlamentní demokracii trvá léta a léta.
Závěrem bych chtěl říci, že mě inspiroval názor jednoho, jako obvykle inteligentního, politického komentátora, který prohlásil, že redukuji politiky na obchodní cestující právě tím, co jsem vám teď říkal. Dovolte mi tedy skončit tím, že se považuji za obchodního cestujícího České republiky.
Děkuji vám za vaši pozornost.
