Vážený pane hejtmane, vážený pane primátore,
je mi opravdu líto, že jsem Vám zabránil nosit si svůj nádherný primátorský řetěz, protože jsem jak pana hejtmana, tak sebe, tak pana primátora poprosil, abychom nepředstírali, že jsme papaláši, kteří chodí v saku v tomhle horku, a svlékli se do košile. Což se nám podařilo, i když ta košile je už teď propocená.
V Jablonci jsem asi tak po třicáté a většinou jsem tady navštěvoval, ještě jako důchodce z Vysočiny, nikoli jako prezident, místní podniky, zejména Preciosu, která, jak víte, je největším zaměstnavatelem v kraji. A žádné město nemůže dobře žít bez silného podniku, který zaměstnává asi čtyři a půl tisíce lidí, protože v takovém případě v tom městě roste nezaměstnanost a lidi začínají být naštvaní a nadávají v první řadě na vládu, v druhé řadě na krajského hejtmana, v třetí řadě na primátora. Jediný, na koho nenadávají, jsou oni sami, ale to už tak bývá.
Chtěl bych Vám ale říci, že kromě celé řady oficialit, které jsou s takovou návštěvou vždy spojeny, jsme dnes ráno díky panu hejtmanovi a jeho radě udělali jednu užitečnou věc, abychom alespoň někdy byli užiteční, a sice že byl schválen projekt včetně finančního zabezpečení na výstavbu hospice, tedy zařízení pro umírající lidi.
Vidím tady velkou většinu mladých tváří a tak se Vám možná bude zdát morbidní, že toto parné dopoledne mluvím právě o tomto tématu. Ale uvědomte si, že my všichni se můžeme dostat do situace, kdy budeme prosit o pomoc při důstojném odchodu ze života. A zatím jsme takovou pomoc neměli. Lidé umírali v LDNkách ve velice nedůstojném prostředí, a proto ať přijedu do jakéhokoli kraje, vždy se hejtmana ptám: „Máte tady hospic?“ Vzpomeňte si na Jiřího Wolkera: „Smrti se nebojím, smrt je jen kus života těžkého. Umírání se bojím.“ A já bych Wolkera opravil a řekl bych, že smrt je pouhá tečka za životem, ale kus života těžkého je právě umírání. Mnozí z nás své staré rodiče odkládají do LDNek jako vyřazené pračky nebo vysavače. Mnozí z nás k nim ani nepřijdou, aby je naposled pohladili a podali jim ruku. Mnozí z nás se chovají tak, jako kdyby náš život skončil v okamžiku, kdy opustíme svoji práci, ale i my důchodci prožíváme svůj podzim života zakončený zimou a myslím si, že projekt, který pan hejtman dnes prosadil, pomůže jak Liberci, tak Jablonci k tomu, aby až jednou opustíme tento svět, jsme odcházeli důstojně a aby nám i to umírání lékaři dokázali zpříjemnit.
Vím, že je to morbidní téma a o tomto tématu mluvím na náměstí poprvé, ale chtěl bych Vám říci, že každému z nás přeji, aby prožil krásně všechna svá čtyři roční období života. Aby prožil krásně jaro, kdy se učí a abychom dokázali pomoci našim dětem. Aby dokázal prožít léto, kdy je na vrcholu svých životních sil, a abychom dokázali pomoci mladým rodinám s dětmi např. výstavbou startovacích bytů pro mladá manželství místo toho, abychom stavěli nikomu nepotřebné administrativní paláce. A až přijde ten podzim života, abychom měli úctu ke svým starším spoluobčanům. Na rozdíl od Nečasovy vlády, která jim věnovala čtyřicet pět korun měsíčně na valorizaci starobních důchodů, abychom se dokázali k lidem, kteří celý život strávili prací, chovat slušně a důstojně. A konečně přichází poslední bod, ona pomyslná zima, o které jsem už mluvil. Ale zima v Jizerkách je krásná a já bych chtěl skončit popisem své běžkařské trasy, ale to jsem byl mladší.
Vyjel jsem z Hrabětic, sjížděl jsem dolů k Josefovu, kde se tehdy stavěla přehrada. Pokračoval jsem na Kristiánov, kde už nebyla žádná sklárna a bylo tam muzeum. Minul jsem Novou Louku, nádhernou dřevěnou stavbu uprostřed jizerských hor, a když jsem měl dostatek životních sil, propracoval jsem se až na Smědavu a Jizeru. Zpátky už to šlo hůř, to už jsem se vyčerpal a to už jsem občas jel tempem tři kilometry za hodinu. Jednou jsem do chalupy svého přítele dorazil v jedenáct hodin v noci a on už na mě volal horskou službu, aby mě zachránila.
Takže jsem tady rád, děkuji Vám, že jste v tomto horku přišli, a když jsem se vypovídal, budu rád, když i Vy řeknete svoje připomínky, svoje názory, případně svoje otázky.
Velice Vám děkuji za Vaši pozornost.
Miloš Zeman, prezident České republiky, Jablonec nad Nisou, 11. června 2014
