Věcně jde o to, že ČNB v loňském roce dosáhla rekordního zisku cca 92 mld. Kč. Touto sumou hodlá doplnit svůj rezervní fond, který je určen na úhradu kumulované účetní ztráty (na konci loňského roku činila cca 129 mld. Kč).
Okamžitě se v médiích objevila téměř jednolitá kritika těchto Babišových slov, která se ovšem nijak nevyznačovala argumentační originalitou. De facto jen jinými slovy opakovala důvody odmítnutí tohoto přístupu ze strany guvernéra ČNB Rusnoka, totiž, že lze po odeznění pandemie očekávat, že česká ekonomika se začne opět přibližovat úrovni vyspělých západních zemí, což povede k posilování koruny. To přitom bude v hospodaření ČNB vytvářet ztrátu.
Osobně si dovedu zcela dobře představit, že tento zisk ČNB bude buď plně (nebo alespoň zčásti) odveden do letošního státního rozpočtu. Připomínám, že za 28 let své existence ČNB nikdy nic do státního rozpočtu neodvedla (snad s jedinou výjimkou někdy za premiéra Klause před cca čtvrt stoletím, kdy se jednalo asi o 1 - 1,5 mld. Kč). A zcela pomíjím pravěkou historii otázky příčin a viny na jedné straně, a finanční úhrady na straně druhé, za někdejší špatný stav českých bank před jejich privatizací. Tedy nedostatek dohledové činnosti, který nakonec hradil český stát, tedy státní rozpočet.
Vůbec není nezbytné, aby ČNB tímto loňským ziskem sanovala kumulovanou ztrátu z minulých let. Proč by nemohla zůstat tato kumulovaná ztráta na úrovni konce r. 2020? Nikomu to přece nevadí. S negativním kapitálem naše centrální banka fungovala dlouhodobě i v minulosti. A nikterak to neznamenalo omezení jejího fungování v oblasti péče o cenovou stabilitu.
Je sice pravda, že o problematiku negativního kapitálu centrální banky se vedou teoretické spory. Ale tyto spory mají jedno významné kritérium pravdy, totiž praxi. A důvěryhodnost naší centrální banky je dána zejména tím, zda a jak dovede zabránit prudkým změnám měnového kurzu. Nikoho nezajímá výše negativního kapitálu, a zejména již ne, když jej vztáhne k celkové bankovní bilanci.
Když guvernér Rusnok argumentuje - opakuji - "po odeznění pandemie lze očekávat, že česká ekonomika se začne opět přibližovat úrovni vyspělých západních zemí, což povede k posilování koruny. To přitom bude v hospodaření ČNB vytvářet ztrátu.", tak je dobré nahlédnout do nejnovější Zprávy ČNB o měnové politice – zima 2021. Zde se uvádí, že "scénář delšího útlumu předpokládá pomalejší obnovení ekonomické aktivity v eurozóně oproti základnímu scénáři a udržení mezery výstupu výrazně v záporných hodnotách až do konce roku 2022." A přesto ČNB uvažuje o posilování kurzu koruny CZK (a o zvýšení svých základních úrokových sazeb - ale to by bylo na jiný článek). Takže ani sama naše centrální banka nemá jasno.
Kromě toho je dobré se také podívat na mimořádně vysokou volatilitu vývoje kapitálu naší centrální banky (tedy vývoje kumulovaných zisků a ztrát jejího hospodaření), a to nejenom v ročních pohledech, ale i v časových úsecích kratších (např. měsíčních). Ta je tedy opravdu obrovská - od vysoce pozitivních čísel v řádu desítek až cca jednoho sta mld. Kč, až po obdobné hodnoty záporné. Co to ovšem znamená? Třeba jednak to, že něco není zcela v pořádku (kde jsou ti naši slavní mediální analytici?), hlavně ale to, že asi bude trvat nikoliv rok či dva, ale možná podstatně déle, než bude kapitál naší centrální banky dlouhodobě a setrvale kladný. Tedy, že ČNB bude schopna přispívat svým odvodem do státního rozpočtu třeba až někdy na svatého Dyndy. Ale do té doby bude úspěšně fungovat i s negativním kapitálem. Jak říká klasik, to jsou paradoxy, co?
A co třeba uvážit i další způsoby, jak pomoci státnímu rozpočtu. Mám na mysli kupříkladu odprodej výnosů z devizových rezerv. Pokud by se jednalo jen o částečný odprodej, potom by to při pečlivém řízení jeho časování a objemů nemuselo podpořit kurz koruny. A to již ani nehovořím o objemově malých odprodejích těchto devizových rezerv, a to opět v podobě "step by step". Ale toto se také neuvažuje, nediskutuje se o tom. Škoda.
Osobně si myslím, že diskuse o výše zmíněných souvislostech by byly po čertech potřebné. Že se o tom nepíše v médiích, by mě ani tak dalece nevadilo. Ale co naše teoretická fronta? No, raději na ni zapomeňme, vždyť ta vychází ve svých bádáních z akcentování přístupů ex post a nikoliv ex ante. K čemu to je ale dobré? Nikdo neví.
Tyto diskuse bohužel nejsou zřejmě ani ve vedení státu. Řekla bych, že nejenom v tomto případě schází užší porady ekonomických ministrů, kde by byly přístupy a řešení koordinovaně připravovány. A zdůrazňuji to slůvko koordinovaně.
Ale zpět k tomu Babišovu námětu. Dovedu si představit i jeho určitou modifikaci, totiž do státního rozpočtu převést řekněme 50 až 60 mld. Kč a zbytek - tedy cca 30 až 40 mld. Kč - ponechat ČNB na doplnění jejího rezervního fondu. A málokdo si uvědomuje obrovskou moc Poslanecké sněmovny i v této záležitosti. Stávající znění zákona o ČNB jí totiž umožňuje Zprávu o hospodaření ČNB i odmítnout a požadovat její zpřesnění a doplnění podle požadavků Poslanecké sněmovny. Takže cesta, aby byl loňský zisk ČNB buď plně, nebo alespoň zčásti, odveden do státního rozpočtu, tady je. Jenom ta diskuse ex ante nám jaksi schází.
