Nikdo si neodpářeme svůj věk a stárnutí nás čeká všechny. Když se k tomu přidá nemoc, život i práce se pro nás stávají složitější. Většina z nás, a to i v politice, však v sobě máme toleranci a vědomí, že tak jako náš kolega můžeme jednou skončit i my. Přestože všichni víme, že se sluchem Karla Schwarzenberga to není už zcela v pořádku, nikdo z nás politiků jsme toto nijak neatakovali. Kalouskova „povinnost“ kandidovat na lídra TOP 09 je vskutku povinností, na kterou zřejmě zoufale čekal, a nehodlá se jí za žádnou cenu vzdát. Jeho divadelní představení v Poslanecké sněmovně nás všechny při posledních jednáních připravila o spoustu času, ale především zabránila konstruktivnímu jednání a oddálila možnost projednat věci, které byly na programu. Pomalu zapomíná i na to, že ten, kdo pomohl této narychlo poskládané straně kdysi získat potřebná procenta, byl právě odcházející předseda strany. Poslední televizní debata, v níž se sešli ministr Babiš a poslanec Kalousek, byla názornou ukázkou degradace české politiky. Vzájemné osočování, doslova hulákání jeden po druhém, může občana pouze přesvědčit o tom, že nemá cenu chodit k volbám. Když se podíváme na preference TOP 09, které v minulých letech dosahovaly až 21,5 procenta a dnes se pohybují od 6,5 do 8 procent, je vcelku jasně zřetelné, kam tato strana směřuje. Jak rychle tato hvězda na politické nebe vyletěla, tak rychle zhasíná. Program Antibabiš, jenž Kalousek prosazuje, je zoufale málo a je i podrazem na ty, kteří této straně kdysi dali svou důvěru. To, že to nevypadá příliš růžově pro Kalouska, nám může být jedno. Růžové vidiny, které s sebou přinesl kníže, pomalu a jistě mizí a nastupující Kalousek je pro mnohé z nás ještě větší katastrofou. Knížecí odchod, který Kalousek pro Schwarzenberga připravil, je snad jeho nejtrapnějším politickým krokem. Rok 2016 je rokem krajských a senátních voleb a právě TOP 09 pro nás může být pádným důvodem přemýšlet o tom, komu dáme svůj hlas a jak tím ovlivníme dění v naší republice. Jeden Kalousek nám totiž stačí.