Hra na prodlužování času se zřejmě může jednotlivcům vyplatit, ale stát to rozhodně poškozuje. Odstoupení ministryně školství je jen jejím pokračováním. Ten, kdo se posadí do křesla ministra, nemůže počítat pouze s popularitou, ale také na jeho bedrech leží obrovská odpovědnost. Prohlášení typu, že paní ministryně je charakter, jsou poněkud nadnesená. Nikdo z nás si totiž nedovede představit, že člověk, natož politik ve vedoucí funkci, nenese zodpovědnost za chod rezortu a své podřízené. Je tomu právě naopak. Čím vyšší funkce, tím také větší míra podílu na zodpovědnosti za chod podniku či úřadu a do toho samozřejmě spadají i skutky podřízených, které by právě tento představitel měl kontrolovat. Proto pokus o představení odchodu ministryně školství jako hrdinského činu je poněkud scestný. A další problém je také na světě a platí u něj staré přísloví „kdo bez viny, nechť hodí kamenem“. U europoslance Teličky se dá uplatnit v plné míře. Velký obdivovatel ministra financí se postavil proti němu. Pravý důvod, o kterém již tak hlasitě nehovoří, pomalu a jistě vyvěrá na povrch. Babiš totiž použil v některých svých vyjádřeních problémy v kauze OKD. Právě Pavel Telička v minulosti působil v NWR. Pro NWR, a tudíž Bakalu, byl velmi platným pomocníkem. Role současného premiéra, který fakticky dokončil prodej OKD, je také stále nevyjasněná. Europoslanec Telička je zjevně nervózní, že by se tato kauza mohla znovu otevřít a v tom případě by poškodila i jeho. A mohlo by vyjít najevo, jaký profit pro něj práce pro Bakalu znamenala. Byty OKD se navzdory slibům Bakaly nestaly majetkem nájemníků, a to za přijatelných podmínek. Takže bychom jistě uvítali, kdyby i tento problém začal být neodkladně řešen a peníze, které Bakala doslova vysál, se vrátily do rukou státu, protože jinak luxusní život rádoby podnikatele Bakaly platí daňoví poplatníci, tudíž každý z nás.