Zástupce ombudsmanky nám sdělil, že z pohledu zákona je hřiště stavbou a jeho zřizovatel je povinen ho zabezpečit, aby nebyli rušeni lidé v okolí, nebo může nařídit stavební úřad úpravy stávajících hřišť dostavbou protihlukových stěn.

Má to však několik háčků. Všichni bychom si měli vzpomenout, že jsme byli také dětmi, smáli se, hlučeli a kluci kopali do míče doslova na každém plácku. Dalším dost neřešitelným problémem jsou finance. Zvláště menší obce velmi problematicky získávají peníze na dětská hřiště. Pokud se jim to již podařilo, těžko najdou v rozpočtu další finance na protihlukové stěny, a tak se nám může přihodit to, že zákon zakáže používat dětská hřiště a naše ratolesti budou bezcílně bloumat po sídlištích a hledat čím by se zabavily. Vzájemná tolerance a pochopení, že děti jsou prostě hlučné a dovádivé, by možná bylo řešení, které nás nebude stát ani korunu. Snad by i panu Křečkovi mohl někdo z dětských psychologů vysvětlit, že dítě, které se směje, mluví a běhá, je zcela přirozený jev a dospělí by měli děti tolerovat.

Ing. Miloslava Vostrá, místopředsedkyně ÚV KSČM