Děkuji za slovo. Dobré ráno. Vážení členové vlády, vážené poslankyně, vážení poslanci, dovolte i mně, abych popřál jmenovitě panu prezidentovi krásné Vánoce a šťastný Nový rok, když už mě tak obšťastnil individuální pozorností.
A dovolte, abych přednesl stanovisko poslaneckého klubu TOP 09 k návrhu zákona o státním rozpočtu. Odpovědné rozpočtování nespočívá pouze ve splnění úlohy, jak mi to vyjde příští rok. Odpovědné rozpočtování spočívá zejména v nastavování trendů, aby rozpočet vycházel i v dobách méně příznivých, i v dobách, kdy nebude docházet k tak pozitivnímu hospodářskému růstu, k jakému dochází posledních pět let. Logicky bychom tedy v odpovědně sestaveném rozpočtu měli nalézt průměty změn rozpočtové legislativy, které vedou za a ke snižování mandatorních, tedy ze zákona povinných výdajů, ke snižování kvazimandatorních výdajů, to jsou dlouhodobé závazky, zejména ve smlouvách služebního a pracovně právního charakteru, a měli bychom tam také nalézt, tady se hlásím ke slovům pana prezidenta, postupný nárůst poměru investičních výdajů k celkovým výdajům. Nic z toho však v rozpočtu nenajdeme. Nenajdeme to pro to, protože vláda - ani ta minulá, ani tahle - nemá k dispozici systémově promyšlené změny rozpočtové legislativy ani v těch nejpalčivějších oblastech, což jsou povinné pojistné systémy, ať už se to týká zdravotního pojištění, nebo sociálního pojištění, byť jsme tady slyšeli mnoho slibů, jak tehdy ještě ministr financí Babiš přinese v roce 2016 v červnu návrh penzijní reformy, byť vláda ve svém programovém prohlášením tyto reformy má jako priority. Zatím jsme neviděli ani věcný záměr, logicky tedy průmět změn této rozpočtové legislativy v rozpočtu nenalezneme. To je jedna zásadní námitka oproti návrhu státního rozpočtu. Je to rozpočet přerozdělovací. Je to rozpočet protireformní dokonce, protože tam nalézáme nárůst mandatorních výdajů, nikoliv jejich pokles.
Nyní dovolte několik slov k navrhovaným příjmům.
Příjmy vycházejí z červencové makroekonomické prognózy Ministerstva financí. Já nemám žádný důvod zpochybňovat profesionalitu příslušného pracoviště, nemám žádný důvod mít nedůvěru k indikátorům, na základě kterých byly příjmy vypočteny. Také v návrhu usnesení nebudu navrhovat změnu příjmů. Ale pravděpodobně se shodneme na tom, že oproti minulým letům, kdy bylo možné nadějně předpokládat, a taky se to stalo, že skutečné indikátory budoucího rozpočtového roku byly lepší než prognózované, protože prognózy byly konzervativní a průběh ekonomiky vykázal větší dynamiku, tak vzhledem k tomu, co se děje ve světě, tak takové očekávání příštího roku pravděpodobně mít nemůžeme a asi se i shodneme i s předkladateli na tom, že rizika naplňování příjmů míří spíše směrem dolů než směrem vzhůru. To je potřeba vědět při jisté míře optimismu očekávání, zda by mohl deficit dopadnout lépe, nebo hůře.
Nad čím se musím usmát, je tvrzení v textové dokumentaci o stále efektivnějším a lepším výběru daní díky účinným opatřením proti daňovým únikům. Proč se nad tím musím usmát? Za prvé proto, že Ministerstvo financí v různých dokumentech vykazuje různá čísla, která přisuzuje těm či oněm opatřením proti daňovým únikům. Ale zejména se těším na argumentaci vlády a Ministerstva financí vůči Evropské komisi až bude zdůvodňovat svoji snahu o zavedení reverse charge. Pan premiér slavnostně oznámil obrovský diplomatický úspěch, kdy členské státy schválily možnost zavedení reverse charge, o což pan premiér nepochybně usiloval dlouhou řadu let. Nicméně podíváme-li se na podmínky možnosti tohoto zavedení, tak jednou z těch podmínek je dostatečný rozdíl mezi potenciálem v možnosti vybírání daní a skutečně vybraných daní. Jinými slovy, abychom mohli zavést reverse charge, musíme dokázat Evropské komisi, že naše dosavadní opatření proti daňovým únikům byla neúčinná, a proto chceme zavést reverse charge. Takže na jednu stranu Ministerstvo financí nás ohromuje čísly o účinnosti opatření proti daňovým únikům. Na druhou stranu bude Evropské komisi dokládat neúčinnost těchto opatření a bude žádat o povolení reverse charge - na to si vezmu lístek do první řady a budu samozřejmě pečlivě porovnávat údaje, které vláda předkládá Poslanecké sněmovně a které bude předkládat Evropské komisi při žádosti o povolení reverse charge.
A nyní k výdajům. Dochází oproti letošnímu roku, návrh předpokládá poměrně raketový nárůst výdajů. Takový tady nebyl posledních 15 let. Je to o 140,9 mld. korun, což je, podíváme-li se na dlouhodobý trend, skutečně nárůst, kde by člověk předpokládal, že se stane něco mimořádného. Že se bude likvidovat mimořádná environmentální katastrofa, nebo že prudce stoupají náklady na obranu vzhledem ke zhoršené bezpečnostní situaci. Nebo, že jsme se rozhodli k nějaké jednorázové masivní investici, nedej bože kanál Odra-Labe-Dunaj.
Nic takového ale nenalezneme a zjistíme, že dominantně tyto prostředky jdou zejména na spotřebu, zejména na platy státních zaměstnanců, zejména na důchody - proti čemuž nic - ale ne na úkor budoucnosti a ne na úkor deficitu, zejména na zvýšení sociálních dávek, dostaneme se k tomu v jednotlivých trendech.
Pojďme na investiční výdaje. Investiční výdaje vláda zvyšuje oproti letošnímu roku o 32 mld., což vypadá velmi lichotivě, ale jenom proto, že předcházející tři roky investovala ještě trestuhodněji méně. A tady se podívejme na dlouhodobé trendy. Dovolte, abych jako výchozí standard vzal rok 2012, rok, kdy jsem ještě byl ministrem financí, a rok, kdy jsme tady měli stále ještě recesi a ekonomickou krizi. A tehdejší vláda byla pod palbou kritiky, jak málo investuje, jak škrtí hospodářský růst malými investičními výdaji. Na té kritice možná něco bylo, možná, že jsme skutečně měli ještě více utáhnout spotřebu a investovat více. Ale kolik my jsme investovali v tom roce 2012? My jsme v roce 2012 investovali 113,5 mld korun. Na letošní rok po pěti letech růstu vláda má stále ještě v rozpočtu, který jste schválili loni, rozpočtováno 90 mld. To znamená, skoro o 24 mld. méně než my jsme investovali v době krize. V roce 2017 to bylo 81,7, tzn. v době růstu, jak konstatuje i Nejvyšší kontrolní úřad, nejnižší investice za posledních 12 let.
No a v tom příštím roce slavnostně vláda říká, že bude investovat tolik, jako za posledních 10 let nikoliv, a bude investovat 122,2 mld. korun. Což je, dámy a pánové, o celých 8,5 mld. více, což je naprosto marginální číslo, 8,5 mld. více než my jsme investovali v tom roce 2012. Přičemž vláda má k dispozici, plánuje výdaje 1 505,4 mld. My jsme měli celkové výdaje 1 152,4 mld., takže vláda má k dispozici o 353 mld. více na příští rok. Ještě jednou - o 353 mld. více než byly výdaje v roce 2012. A z těchto 353 mld. dává na investice 8,5. To je skutečně priorita jako hrom!
Podobně to vychází u výdajů na vědu a výzkum. Samozřejmě, že díky těm 353 miliardám výdaje na vědu a výzkum v absolutních číslech mírně rostou. Ale podívejme se na jejich poměr ve vztahu k hrubému domácímu produktu. Jestliže my jsme v krizových dobách v letech 2012 a 2013 dosahovali téměř jednoho procenta HDP, v roce 2012 to bylo 0,96, v roce 2013 to bylo 0,97 výdajů na vědu a výzkum k poměru HDP, a opět jsme byli pod palbou kritiky. A já se obracím na akademické funkcionáře v řadách hnutí ANO, protože někteří z nich byli tenkrát rektoři, a velmi kritizovali - do značné míry oprávněně - naši vládu, jak malou prioritou jsou výdaje na vědu a výzkum, když nedosahujeme ani toho jednoho procenta, máme 0,96, 0,97. Tak na příští rok ve vztahu k HDP navrhujete výdaje na vědu a výzkum ve výši 0,75. O dvě desetiny bodu méně než jsme vydávali my v době krize. A akademičtí funkcionáři jsou happy! Ti mají pocit, v řadách křesel poslanců ANO, ti mají pocit, že je všechno v naprostém pořádku.
Najednou žádná kritika nikde není. Čím to je? Že už jsou více poslanci ANO, než akademičtí funkcionáři? Nevím, v každém případě prostě změnili za těch sedm let rétoriku neuvěřitelným způsobem.
Dovole ještě, abych se lehce vrátil k investičním výdajům. Když jsem je říkal v absolutním čísle, tedy, že vláda míní investovat 122,2 mld. korun, což je tedy jenom o 8,5 mld. víc, než jsme investovali my v roce 2012, abych to také uvedl v poměru investičních výdajů ku celkovým výdajům, protože ty by měly růst, v odpovědném rozpočtování by tento poměr měl růst. Mělo by být poměrově stále o něco více investic než aktuální spotřeby. Ten rok 2012 byl 9,9 %, investiční výdaje vůči celkovým výdajům. Ten rok příští, který vláda předkládá a tvrdí, že investice jsou její prioritou, je 8,1 % - téměř o 2 % méně než v době krize, kdy podle tehdejších kritiků, mezi které patřil pan předseda vlády Babiš, jsme investovali méně a podsekávali jsme ekonomiku. Tak kde jsou ty peníze? Výdaje na vědu a výzkum ty priority nejsou. Výdaje na investice ty priority také nejsou. Tak se podívejme, kde jsou. Jsou samozřejmě zejména v platech státních zaměstnanců. Nic proti tomu, když v dobách růstu rostou platy státních zaměstnanců. Ale musíme k tomu připočíst ty desetitisíce státních zaměstnanců, které vláda dokázala za poslední čtyři roky nabrat a předpokládá jejich počet zvýšit i v příštím roce a vyžaduje na platy státních zaměstnanců 209 mld. korun. Prosím pěkně pro porovnání - v roce 2012 se na platy státních zaměstnanců vydalo 132,5 mld. korun. A opět jsme byli pod palbou kritiky, jak strašně drahá je ta firma, která platí tolik svým zaměstnancům a že každá firma by takhle zkrachovala. Uteklo sedm let a my budeme dávat na státní zaměstnance o 80 mld. víc. Dámy a pánové, dovolte znovu připomenout to číslo, o kolik od roku 2012 narostou investice. Ty narostou o 8,5 mld. a platy na státní zaměstnance narostou o 80 mld. Tak teď už ta firma hospodaří dobře.
Podívejme se na neinvestiční nákupy. Opět pod onou palbou kritiky, jak jsme v době krize málo šetřili a příliš vydávali na neinvestiční nákupy. Vydávali jsme v roce 2012 na neinvestiční nákupy 55,8 mld. korun, na příští rok chce vláda na neinvestiční nákupy vydat 78,2 mld. korun. To znamená opět na neinvestiční nákupy podstatně více oproti roku 2012, než chce vydávat na investice. To, co je ve výdajích samozřejmě pozitivní, a není to zásluha vlády, jedná se o mandatorní výdaje, a je to dáno výjimečnou kondicí ekonomiky a velmi nízkou nezaměstnaností, jsou podpory v nezaměstnanosti. Ty vláda na příští rok počítá jenom v objemu 7,3 mld., zatímco my jsme v roce 2012 museli vydávat podstatně víc vzhledem k vyšší zaměstnanosti, nejenom k vyšší nezaměstnanosti, ale zdůrazňuji, že tady jde o mandatorní výdaj.
Na čem vláda rovněž nešetří, jsou neinvestiční transfery podnikatelským subjektům. Kdyby chtěl někdo to slovo přiblížit, tak nejvýznamnější částkou jsou tam dotace agropotravinářskému komplexu. Tak tam se opravdu nešetří. Tam se vydává opět podstatně více, než se vydávalo v dobách krize. Tam to zřejmě potřebují mnohem víc, než potřebujeme silnice, dálnice a investice do vědy a výzkumu.
Když to shrneme a opět si vezmeme jako základnu krizový rok 2012, znovu opakuji: vláda má o 353 mld. víc, než měla k dispozici vláda v krizovém roce 2012. Z těchto 353 mld. dává ubohoučkých 8,5 mld. na investice, ale na sociální dávky už 30,6 mld., to znamená třikrát tolik než na investice, i když sociální situace se lepší díky mnohem lepší zaměstnanosti, a neuvěřitelných 75, vlastně téměř 80 mld., na platy státních zaměstnanců, 90 mld. pak budou vyšší důchody. Znovu opakuji, nic proti vyšším důchodům, ale musíme si uvědomit, že ty trendy nastavujeme tak, aby to bylo ufinancovatelné i v dobách, kdy může přijít krize, nemusí přijít tak veliká, jako po pádu Lehman Brothers, ale stačí výraznější ochlazení ekonomiky a naše rozpočty se dostanou pod takový tlak, že vyvolají velké sociální pnutí a bohužel to vždycky v takové situaci odskáčou paradoxně ti nejslabší a nejchudší. A troufnu si říct, že ve své rozhazovačnosti je ten rozpočet potenciálně asociální, protože nastavuje trendy, které vystavují zbytečným rizikům lidi, kteří žijí bez rezerv a případný otřes nebudeme mít z čeho kompenzovat.
Co říci k návrhu usnesení? Ty zásadní věci opravit nejdou, protože se týkají rozpočtové legislativy, takže i kdyby vláda příslušné reformy měla k dispozici a měla je připravené, jako že je nemá, jako, že vůbec nemá tušení, kudy do nich chce jít, tak než se příslušné zákony schválí, uteče rok. A to se samozřejmě opravit nedá. Něco se ale opravit dá. Dá se například opravit, že rozpočet nebude deficitní. V celkové částce 1 bil. 505,4 mld. snížit výdaje o 40 mld. je triviální úkol pro rozpočtáře na, nechci říct deset minut, ale na jeden den. A myslím si, že tenhle požadavek bychom vznést mohli. Kdyby snad vláda chtěla, já jí s tím rád pomůžu, ale respektuji, že pokud by chtěla, má právo šetřit ve svých prioritách a nikoliv prioritách, které vidí opozice. Ale chtít snížit výdaje o 40 mld. v celkovém objemu výdajů 1 bil. 505,4 mld. opravdu není nesplnitelný úkol. Takže to je jedna věc, která se dá napravit.
Druhá věc, která se dá napravit, je dosáhnout poměru investičních výdajů k celkovým výdajům alespoň na takovou úroveň, jakou jsme měli v tom roce 2012. To znamená, jestli v roce 2012 byl ten poměr 9,9 a dnes je 8,1, tak trojčlenkou si spočteme, že nejméně by vláda v příštím roce měla investovat ne 122 mld., ale nejméně 150 mld.
A to mě vede k návrhu usnesení, který si dovoluji předložit, že Poslanecká sněmovna vrací vládě České republiky návrh zákona o státním rozpočtu s následujícím doporučením: 1. Příjmy ponechat v navržené výši. 2. Výdaje snížit o 40 mld. Kč. 3. Saldo vyrovnané. 4. Poměr investičních výdajů k celkovým výdajům navýšit z navržených 8,1 % alespoň tak, aby dosáhly poměru posledního roku hospodářské krize 2012 9,9 %, tzn. navrženou částku 122 mld. Kč investičních výdajů navýšit alespoň na částku 150 mld. Kč. Termín 20 dnů.
Pokud by se vláda a vládní poslanci rozhodli toto doporučení akceptovat a tímto způsobem by byl rozpočet přepracován, podpoříme ho v prvním čtení a jsme připraveni ke konstruktivní diskusi i ve čtení druhém a třetím. Pokud setrvá na navržených parametrech státního rozpočtu, je naprosto vyloučeno, že by poslanecký klub TOP 09 mohl podpořit návrh zákona o státním rozpočtu v prvním i ve třetím čtení, ať už budou přijaty jakékoli pozměňující návrhy ze čtení druhého.
Dámy a pánové, děkuji za pozornost.
