Nemám nic proti subjektivní kritice a nemohu mít ambici být oblíben všemi občany, natož všemi žurnalisty. Nemohu ale akceptovat, je-li kritika dokládána na příkladu zkresleného a vykonstruovaného argumentu.

Pan Musil dokládá věrolomnost mé argumentace na tom, že návrh na snížení slevy na dani za účelem hrazení povodňových škod byl napsán ještě před povodněmi. Nemá pravdu. Byl napsán po povodních.

Rozsáhlé povodně zasáhly ČR i na jaře letošního roku a Fischerova vláda řešila náklady s nimi spojené vydáním dluhopisů, tedy zvýšením státního dluhu. Rozdělení této pomoci schvalovala již vláda Nečasova. To byl zásadní impulz pro rozhodnutí navrhnout vytvoření stálé rozpočtové položky s přesně definovaným financováním na úkor současné spotřeby, nikoliv na úkor budoucích generací. Povodně následující krátce nato jen potvrdily oprávněnost tohoto návrhu.

Politický profesionál je povinen co nejpřesvědčivěji argumentovat ve prospěch vizí, které má za úkol prosadit. Bývá proto někdy nazýván šíbrem. Prosím, jak je libo. Nikdy jsem si nehrál na Mirka Dušína, to žádný politik není. Novinářský šíbr, má-li za úkol kritizovat, vytrhne z reality vždy jen část objektivních skutečností. Například tím, že připouští pouze letní povodně na severu země a ignoruje jarní povodně na Moravě. Zda je to profesionální, nechť posoudí čtenář sám.