V případě novely zákona o spotřební dani se jedná o poměrně řídké, nechci říct zcela ojedinělé, ale poměrně řídké - ve světě i v Evropské unii - zdanění surového tabáku, to znamená aplikace zdanění bude použita pouze na daňovém území České republiky, surový tabák bude muset být jinak definován, osoby, které skladují surový tabák, se budou muset registrovat u Celní správy, bude na ně vztažena povinnost kauce 20 miliónů korun s možností snížení dle správního uvážení, pravděpodobně předpokládám, že předkladatel předpokládá, a budeme si toto muset upřesnit v dalším jednání, jak to správní uvažování bude vypadat a kdo o něj bude moci žádat a komu to bude povoleno, aby se tam zúžil korupční prostor.
Předkladatel předpokládá omezení daňových úniků. Ze zemí, kde to bylo zavedeno, tak jako se předkladatel v případě elektronické evidence tržeb inspiroval v Chorvatsku, tak v tomto případě se inspiroval v Rumunsku, vedle Rumunska je tato úprava zavedena také na Slovensku a v Polsku. V daňové správě k nám progresi přináší svěží východní vítr. (Smích poslanců z pravé strany sálu). Navrhovaná právní úprava jde nad rámec tabákové směrnice, v podstatě se jedná o výjimku a jako taková bude muset být notifikována Evropskou unií, do okamžiku notifikace tento zákon nemůže být platný.
Ta druhá novela, která s novelou zákona o spotřební dani - tady máme návrh zákona o spotřební dani, ale ta druhá novela, která je součástí tohoto tisku, se spotřební daní nijak nesouvisí, dokonce nijak nesouvisí ani s Ministerstvem financí, kromě výkonu Celní správy, které tam má, protože je to kompetence Ministerstva průmyslu a obchodu, je novela zákona o pohonných hmotách, kde se předkladatel, a pro mě je záhadou, proč je to Ministerstvo financí, když to má být Ministerstvo průmyslu a obchodu, kde se předkladatel snaží se ústavně konformně vyrovnat s nálezem Ústavního soudu, který svůj nález vydal, týkající se 20 miliónových kaucí, předkladatel upravuje tedy, aby vyhověl nálezu Ústavního soudu, upravuje zákon o pohonných hmotách tak, že zachovává kauci 20 miliónů korun, ale dává distributorům pohonných hmot možnost požádat o snížení kauce na 10 miliónů za předpokladu, že budou dodržovat čtyři podmínky, a to registraci, aktivní distribuci - pod pojmem aktivní distribuce to znamená distribuce minimálně 300 tisíc litrů za kvartál, ekonomickou stabilitu a spolehlivost osoby, vykonávající významný vliv na řízení distributora pohonných hmot, přičemž pokud budou splněny zmíněné čtyři podmínky, mají distributoři na sníženou kauci nárok. Tady je na místě pochválit předkladatele, že v podstatě tvoří z toho jasná pravidla a nárokovou část v případě, že podmínky jsou splněny, to znamená ten prostor pro volnou diskreční úvahu je tam minimální, a tím se samozřejmě zužuje i možné korupční riziko při rozhodování. Tolik tedy k obsahu těchto dvou novel zákonů.
Tohle si nepamatuji za celá léta své parlamentní praxe!
Jako zpravodaj Poslanecké sněmovny bych rád předkladateli položil několik otázek a upřesnil několik údajů, o kterých jsem přesvědčen, že na ně má Poslanecká sněmovna nárok, aby se mohla dál odpovědně rozhodovat. Za prvé je to mně unikající logika předkladatele a kombinace novel zákonů, zvlášť přihlédneme-li k tomu, že máme na této schůzi nejenom tisk 417, kde pod názvem Spotřební daň máme dvě novely - novelu spotřební daně a novelu zákona o pohonných hmotách, ale také máme tisk 418, kde máme, světe, div se, zase novelu spotřební daně, jakoby jedna nestačila, a vedle toho máme novelu zákona o ochraně ovzduší. V tomto případě tisku 417, který se nazývá Novela zákona o spotřební dani, je předkladatelem ministr financí, kterému daňová problematika kompetenčně přísluší, ale už mu vůbec nepřísluší novela zákona o pohonných hmotách. Ta přísluší ministrovi průmyslu a obchodu a je mi záhadou, a snad nám pan ministr vysvětlí, proč je zákon o pohonných hmotách krystalickým mnohokrát Ústavním soudem kritizovaným přílepkem k zákonu o spotřební dani. To je prostě přílepek. To můžeme dát k zákonu o spotřební dani úplně stejně jako k zákonu o myslivosti, to jsou dva spolu nesouvisející zákony, ani kompetencí příslušných ústředních orgánů státní správy, ani legislativou. Ta jediná souvztažnost, která se tam snad dá odvodit, je, že v obou dvou zákonech má svoje výkonné pravomoci Celní správa. Ale to má koneckonců v zákoně o dopravě taky a také zákon o dopravě také nikdy nebyl přílepkem spotřební daně.
V případě toho tisku 418, já se omlouvám, že se na něj teď odkazuji, když ho neprojednáváme, ale patří to k tomu, je ta logika ještě nepochopitelnější. Tam navrhuje vláda novelizovat zase spotřební daň, takže na dvě schůze - na jednu schůzi nám dává dvě samostatné novely spotřební daně, k tomu je jako přílepek přidán zákon o ochraně ovzduší, za který odpovídá ministr životního prostředí, a aby se to nepletlo, tak to předkládá ministr zemědělství. Přiznám si, že tohle si nepamatuji za celá ta léta své parlamentní praxe.
Příště nám ministr kultury předloží zákon o pohřebnictví?
Znovu opakuji, 417 předkládá ministr financí, kde má svoji spotřební daň, ale má druhý zákon ministra průmyslu, který tady nijak nefiguruje ani jako spolupředkladatel, ve 418 se jedná o kompetenci ministra financí a ministra životního prostředí, shodou okolností oba dva bývalé manažery Agrofertu, a předkládá to ministr zemědělství. Já bych se rád zeptal zde přítomného zejména pana předsedy vlády, jestli je to nějaký nový styl? Jestli se třeba dočkáme toho, že ministr kultury bude předkládat zákon o pohřebnictví, abychom nevyšli ze cviku.
Já tomu opravdu nerozumím a myslím si, že by si Poslanecká sněmovna zasloužila vysvětlení této logiky, podle mě logiky nepochopitelné, nijak nesouvisející s kompetenčním zákonem, a spíše než logikou bych to chtěl označit za chaos.
Je to tunel ve prospěch Agrofertu!
eště pikantnější na tom je, že ten bod 417, který projednáváme teď, skutečně aspoň Poslanecké sněmovně předkládá pan ministr financí. Ale ten bod 418, ještě si to připomeneme, vládě předkládal pan ministr financí, který ho zpracoval, ale Poslanecké sněmovně už ho předkládá pan ministr zemědělství. Ale v obou dvou těchto bodech ministr financí se zdržel hlasování, jak je v zápise vlády uvedeno, z důvodu potenciálního střetu zájmů. A tady bych chtěl jako zpravodaj požádat předkladatele o zdůvodnění, proč v případě tisku 417 deklaruje potenciální střet zájmů. V případě tisku 418, to jsou biopaliva, to je nám všem jasné. To je čistý tunel ze státního rozpočtu ve prospěch Agrofertu. Tam to víme. Ale v případě tisku 417 opravdu nevím, zda předkladatel je vlastníkem balírny surového tabáku či distributorem pohonných hmot. Tato informace není známá. A pokud ministr financí veřejně deklaroval střet zájmů, myslím si, že by si Poslanecká sněmovna zasloužila, aby bylo vysvětleno, kde on sám tento střet zájmů spatřuje, protože možná se mi budete divit, já svým ostřížím zrakem ho nikde nevidím. Ale zřejmě jsou mi některé okolnosti utajeny. Proto se zdvořile předkladatele táži, zda by nám neosvětlil, kde v případě tohoto tisku ten deklarovaný střet zájmů má. A deklaroval-li střet zájmů, má z toho nějaký osobní prospěch a já si myslím, že nikdo z nás neví kde. Ale on to vědět musí, když říká, že tam ten střet zájmů je.
Strašnější materiál jsem neviděl
Musím říct, že jsem málokdy viděl tak nedbale, špatně a mimo jakoukoliv metodiku zpracování RIA, zpracovaný materiál jako tento. Ta úroveň je mimo jakoukoliv kritiku. Ministerstvo financí bývalo kdysi elitou ústředních orgánů státní správy. Tento materiál je pod úrovní Ministerstva pro místní rozvoj, a to byly vždycky ty nejstrašnější materiály!