Já tedy musím říct, že zvukový záznam pana ministra kultury Zaorálka si uschovám pro ty budoucí případy, kdy nás opět bude seriózně nabádat, abychom ztišili hlas a mluvili normálně. Pak ten zvukový záznam vždycky pustím, včetně porušování hygienických hlukových norem.
Ale chtěl jsem říct, na jeho vystoupení jsem chtěl zareagovat něčím jiným. Samozřejmě, že má vláda právo prosadit svoji vůli; samozřejmě, že má vláda právo vládnout, ale samozřejmě, že musí postupovat podle zákona. To je ta základní zásada právního státu, že vláda je odpovědná za to, aby dodržovala zákony. Vláda nemůže říct, my máme problém, tak porušíme zákon, vědomě porušíme zákon a problém je vyřešen. To pak není právní stát, pane ministře kultury! A, promiňte, to je priorita naprosto zásadní. Já jsem respektoval, když pro vás církevní restituce byly tak principiální věcí, že jste tady obstruovali nepředstavitelným způsobem, tak jsme to také museli vydržet, ale já vás ujišťuji, že znárodnění 5,5 milionu životních pojistek, které uzavřeli naši občané v dobré víře ve slušné chování tohoto státu, ve slušné víře, že když je to produkt podporovaný státem, tak že jim to nikdo neznárodní z druhé strany, je pro mě naprosto stejně principiální jako pro vás ty církevní restituce. A vy jste měli možnost volby. Vy jste u těch církevních restitucí nenabízeli kompromis, vy jste nenabízeli možnost volby, vy jste prostě jenom nechtěli připustit schválení tohoto zákona. My jsme tady jasně nabídli slušnou politickou dohodu, mimořádně korektní politickou dohodu a já ji ještě jednou zopakuji. Týkalo se to jenom třech pozměňovacích návrhů, těch 5,5 milionu pojistek, zvýšení poplatků u katastrálního úřadu a zdanění beden, nikoliv loterií - pozměňovací návrh Dolejš-Onderka. Za tyhle tři pozměňovací návrhy jsme byli ochotni uzavřít jednoduchou politickou dohodu a tento zákon, ano, dávno už mohl být odhlasován. To je pravda. A vy místo korektní politické dohody, což je snad součást vládnutí; asi se shodneme, že součástí vládnutí jsou politické dohody a kompromisy, vy jste místo téhle politické dohody šli na sílu a na porušení zákona. To se přece nedělá! A když to uděláte, tak musíte počítat s důsledky. Já to pravděpodobně budu několik týdnů ještě opakovat, až budu přednášet stanovisko poslaneckého klubu před závěrečným hlasováním; doufám, že ne, samozřejmě záleží na vás, vy budete o těch pozměňovacích návrzích hlasovat, vy máte tu většinu, ale nechápu, proč jste dali přednost porušení zákona před dohodou.
Jinak bych rád ještě připomněl, když pan kolega Stanjura připomněl těch vašich 6 krát 23 hodin vašich obstrukcí, tak jsme to vydrželi. Ano, zkrátili jsme diskuzní vystoupení na dvakrát deset minut, ale bylo to 6 krát 23 hodin jednání. Sociálnědemokratická opozice byla tenkrát tak neschopná, že v rámci vystoupení k daňovým zákonům tady některé kolegyně recitovaly libanonskou poezii. Přesto si je žádný předsedající tenkrát nedovolil napomenout, že nemluví k věci. Já jsem byl rád, protože ta libanonská poezie se mi poslouchala mnohem lépe, než kdyby k věci mluvily. Ale prostě tak to tenkrát bylo.
Já jsem k návrhu na reformulaci pozměňovacího návrhu paní poslankyně Kovářové, který se týká zdanění technických rezerv, mluvil důsledně a pouze k otázce, které se týká zdanění technických rezerv. Přesto jsem byl napomenut, tuším, počítal-li jsem dobře, asi čtrnáctkrát. Takže si porovnejte jaksi náš přístup a váš přístup. Vám prostě bohužel je ten zákon ukradený! Vy jste ho porušili. Porušili jste přísahu, kterou jste skládali, protože jste vědomě porušili zákon, místo abyste se dohodli! Jenom připomínám, pane předsedající, že před závěrečným hlasováním po odhlasování pozměňovacích návrhů žádám dvacet minut přestávku na poradu poslaneckého klubu.
