Vystoupen&#237; při ž&#225;dosti 2. Topol&#225;nkovy vl&#225;dy o vysloven&#237; důvěry

Jenže co čert nechtěl, onen kdysi osvěžující vánek nám cestou poněkud zhrubl a nakonec se zvrtl ve vichřici ne nepodobnou té z dnešní noci. A všichni víme, jak se to má se silnými větry. Nadělají paseku a zmizí. A úklid té spouště zůstane většinou na jiných.  Vláda, která se dnes uchází o důvěru, je přímým důsledkem pošetilé, dětinské a nezodpovědné snahy popřít realitu a výsledek voleb. Ve jménu pravicových reforem a zničení levice bylo povoleno a také se dělalo všechno možné, ale hlavně i nemožné. Za uplynulých sedm měsíců se diváci smutného divadla režírovaného pravicí naučili spoustu věcí - že věřit slovu politika je nesmysl, že jediné, co se vyplácí, jsou intriky, podrazy, výhrůžky a zastrašování, že čest a poctivost jsou sprostá slova, že v politice nejde o to, změnit věc k lepšímu, ale urvat co největší díl moci a peněz. A výsledek toho všeho? Vláda plná paradoxů, zmítaná obrovskými vnitřními rozpory, postavená na protichůdných tendencích a neslučitelných principech.  ODS ve snaze zadupat kilometr pod zem vše, co by snad mohlo připomínat sociální stát, zradila i své vlastní voliče. Kolikrát za poslední měsíce její představitelé vedení bytostnou touhou za každou cenu rozdělit a panovat upravovali, opravovali, zpřesňovali a ve finále zcela obraceli svá stanoviska. Kolikrát tak dlouho říkali "tohle nikdy", až z toho zbylo "samozřejmě, žádný problém".  Co vlastně zbylo z oněch slibovaných zásadních reforem? Přihlouplé arogantní trucpodniky, po kterých budou chudí ještě chudší a bohatí ještě bohatší. Žádná spása, žádné kouzelné recepty, ale obyčejný paskvil. Je v tom i velký kus ironie. ODS se nakonec sama vyhnala do své pasti, stala se svým vlastním vězněm a rukojmím svých koaličních partnerů.  Před pár dny však absurdní divadlo dosáhlo vrcholu. Aby se kolos na hliněných nohou vůbec doplazil na startovní čáru, musel popřít své základní principy a vše, kvůli čemu byl vlastně tak tvrdošíjně slepován. Topolánkův kabinet se v zájmu svého vzniku a ve jménu dvou dnes prázdných křesel v táboře levice zřekl vlastních priorit. Zatímco ještě v létě Mirek Topolánek řešení s vlastními přeběhlíky s poukazem na možné vydírání a korupci ostře odmítal, teď zběhy z druhé strany přivinul se širokým úsměvem na hruď. Zapomenuto budiž i oněch pár dní staré prohlášení, že kvůli přeběhlíkům rozhodně nebude předělávat vládní programové prohlášení.  Nepochopitelný a smutný příběh dnešních následovníků Wagnera a Teplíka ponechám stranou. Co však rozhodně stojí za povšimnutí, je způsob jednání šéfstva ODS. Proč jít za soupeřem přímo, otevřeně a čestně, když se dá jít oklikou, za zády, nebo když to prostě může zařídit novodobý český Richelieu? Mirek Topolánek toho zatím moc nepředvedl, aby se výrazně zapsal do historie, zato přítel bez oficiální funkce, tato soukromá osoba Dalík, má své místo v českých politických análech zcela jisté.  Zdá se, že vláda stejně jako letošní zima si libuje v extrémech a paradoxech všeho druhu. Nabídka účasti na ní působí zřejmě jako jakýsi kouzelný lektvar, po kterém se zapomínají sliby, data, jména, po kterém se odhazují morální zábrany.  U lidovců jsme si už na mimořádnou pružnost důležitých částí těla zvykli. Co se překvapení v lidové straně týče, jako určité novum se v tomto směru donedávna jevil nový předseda strany Jiří Čunek. Nejenže projevoval pramalé nadšení z nevídaného letního veletoče svého kolegy Kalouska, ale navíc má na křesťana zřejmě jen příliš slabé porozumění a soucit s neplatiči. Svou vsetínskou vystěhovaleckou akcí Kalouska rozčilil natolik, že mu svého času vzkázal, že má jednoduché odpovědi na složité otázky. Kouzelný lektvar zvaný účast ve vládě však i v tomto případě osvědčil své účinky. Z nestravitelného Kalouska se pro novopečeného ministra pro místní rozvoj Čunka přes noc nejspíš zázrakem stal, jak sám řekl, nejlepší ekonom ve Sněmovně. O tom, že se nový šéf lidovců opravdu rychle zorientoval, svědčí i jeho bleskurychlý obrat o 180 stupňů v případě opory vlády o přeběhlíky. Byť benjamínek ve vrcholné politice, pan Čunek už má na dosah také jeden primát. Zřejmě bude vůbec prvním trestně stíhaným vicepremiérem české vlády. O tom, že v takovýchto případech, navíc když jde o podezření z korupce, presumpce neviny neplatí, nechce ani slyšet.  Nový kabinet je pozoruhodný po všech stránkách. Velmi zajímavé bude sledovat například vývoj vztahu ministryně školství Dany Kuchtové a šéfa diplomacie Karla Schwarzenberga. Ač oba v kabinetu zastupují zelené, jeden má v popisu práce temelínskou elektrárnu hájit, druhý, resp. druhá, coby její letitá zarputilá odpůrkyně už prý nedorozuměním Rakušanům avizovala její brzké uzavření. Nominace paní Kuchtové udivuje i z jiného důvodu. Do svého křesla ještě ani nedosedla, a už šokovala základní neznalostí problematiky svého resortu, spletla si podmínky přijímaček na střední a vysoké školy.  Pozoruhodná bude i spolupráce zelených, brojících i proti kamionové dopravě na silnicích, s ministrem průmyslu a obchodu Martinem Římanem, mimo jiné jedním z nejtvrdších zastánců jaderné energetiky, a ministrem dopravy Alešem Řebíčkem.  Nudná jistě nebude ani spolupráce paní Džamily Stehlíkové, která má na starosti lidská práva a národnostní menšiny, s Jiřím Čunkem. Ještě předtím, než se oba sešli ve Strakově akademii, Stehlíková Čunka za řešení romské problematiky ve Vsetíně pěkně vyplísnila. Jen pro připomenutí, od Čunka se jí tehdy dostalo odpovědi, že vůbec neví, o čem mluví.  Zajímavé bude sledovat i vývoj vztahu mezi šéfem zelených a ministrem životního prostředí Martinem Bursíkem a Jiřím Čunkem. Zatímco před jedenácti lety odešel Bursík z jisté politické strany na protest proti kandidatuře podnikatele Rudolfa Baránka, který do svého břeclavského hotelu odmítl vpustit Romy, s panem Čunkem, který si svým výstupem proti Romům vysloužil 16 trestních oznámení, zřejmě dnes problém nemá.

Ing. Miroslav Svoboda

Vystoupení při žádosti 2. Topolánkovy vlády o vyslovení důvěry

Premiér

PS PČR

Vláda

Divoká karta

Rozhovory