Ochrana vodních zdrojů, zabezpečení udržitelného zásobování obyvatel pitnou vodou, výstavba nových vodárenských zdrojů, péče o vodovody a kanalizace, to jsou hlavní témata prvního návrhu ústavního zákona na ochranu vody v české legislativě. Návrh připravilo Ministerstvo zemědělství, jednalo o tom při setkáních u kulatého stolu i se zástupci dalších resortů, politiky a odborníky.
„Každý obyvatel má právo na užívání pitné vody pro zajištění základních životních potřeb z vodovodu pro veřejnou potřebu, případně na vodu z veřejně dostupných zdrojů, za společensky a sociálně přijatelných podmínek. Pokud ochranu vody zakotvíme do ústavního zákona, poskytneme ji tak pevnější právní pozici, a zároveň tak zdůrazníme, jak důležitá pro společnost je,“ řekl ministr Miroslav Toman.
Po diskuzi s odborníky chce MZe zapracovat do návrhu všechna doporučení a připravit další verze k projednávání tak, aby bylo možné návrh ústavního zákona předložit do vlády co nejdříve.
Česká republika by s ohledem na dopady změny klimatu měla zavést zvýšenou ochranu vody a vodních zdrojů ve veřejném zájmu. Doporučenou formou je právě ústavní zákon, ve kterém bude možné rozepsat podmínky podrobněji, než by to bylo možné ve stručné úpravě Ústavy.
Mnoho států na celém světě má ústavní ustanovení, ve kterém je zakotvena ochrana vody jako rozhodující složky životního prostředí. Z evropských zemí se ochraně vody věnují na ústavní úrovni například Slovensko, Slovinsko, Polsko, Itálie, Francie a Španělsko. Slovenská ústava výslovně ukládá státu při rozhodování o využívání přírodních zdrojů dbát na zájmy budoucích generací.
Analýza Právnické fakulty Univerzity Karlovy k nahlédnutí ZDE