Jak všichni víme, česká populace stárne. Je to způsobeno především tím, že počet narozených dětí klesá a počet osob v důchodovém věku naopak přibývá. Seniorská populace lidí nad 65 let dnes tvoří v České republice zhruba 15 % populace, v roce 2050 to může být podle odhadů demografů více než 30 %. Dosavadní politické debaty se v souvislosti se stárnutím populace bohužel zaměřovaly zejména na dopady tohoto fenoménu na penzijní systém. Stárnutí je přitom mylně interpretováno především jako fiskální problém, který je třeba vyřešit parametrickými nebo systémovými změnami důchodového systému. Jakoby senioři potřebovali k životu jenom peníze a skutečnost, že díky úspěchům medicíny a lepšímu životnímu prostředí mohou žít déle, byla něčím nevítaným.

Debata by se přitom podle mého názoru měla zaměřit spíše na to, jak mohou senioři svůj prodloužený život kvalitně prožít. K tomu často z důvodu své křehkosti a chronického onemocnění potřebují podporu. Takovou podporu jim nabízí například pečovatelská služba. Ta je dnes u nás doma nejrozšířenějším druhem sociálních služeb. Pečovatelskou službu má zaregistrováno 746 poskytovatelů, což je absolutně nejvíce ze všech druhů sociálních služeb nejenom terénních, ale i ambulantních či pobytových.

Samotná pečovatelská služba však pro řešení komplexních zdravotních a sociálních potřeb starších lidí často nestačí. Jsem přesvědčen, že je proto zapotřebí větší provázanosti pečovatelské služby s navazujícími terénními sociálními službami tísňové péče či respitní péče, že je zapotřebí finančně i organizačně propojit sociální a zdravotní péči pro staré lidi do komplexu dlouhodobé péče. Jednoduše, že pečovatelská služba musí být součástí kontinuální péče reagující na vyvíjející se potřeby seniorů.