JUDr. František Ulrich se narodil 6. února 1859 v Hradci Králové a zemřel 18. května 1939 v Rokycanech. Právem patřil a stále patří  k nejvýznamnějším osobnostem novodobých dějin města Hradce Králové. Celých dlouhých 34 let byl jeho starostou (v čele radnice stál v letech 1895 až 1929) a výrazně se zasloužil o moderní přestavbu a rozvoj města, což Hradci Králové vyneslo přezdívku „Salon republiky“.

Na počátku mého posledního funkčního období (2002 – 2006) jsme měli vytyčen jeden z cílů vybudovat sochu nejznámějšímu starostovi Františku Ulrichovi, který se přičinil o obrovský růst města v první třetině 20. století. Význačná osobnost, která se dokázala obklopit nejen výbornými inženýry, ale i architekty, jakými byli Josef Gočár, Jan Kotěra či Václav Reichl. 

 Je potřeba si uvědomit, že tehdejší představitel radnice neměl vůbec lehkou úlohu. Bylo to v období, kdy město získalo pevnostní hradby do svého majetku, následně došlo k jejich bourání,  začalo se s regulací toku Orlice a Labe, město získalo železniční uzel, čímž došlo k velkému rozvoji železničního a samozřejmě také silničního spojení. V této době se také začal připravovat urbanistický plán města, který následně dokončil Josef Gočár. Architekt, který vlastně naformuloval vizi města až do současnosti. Starosta Ulrich si tedy právem zasloužil pomník, který mu Hradečáci po léta dlužili.

 Za mého působení na hradeckém magistrátu  jsme se snažili nejen o  výběr lokality, kde by měla být socha umístěna, ale věnovali jsme i velkou péči výběru pomníku. Chtěli jsme tím dát občanům na vědomí, že se jedná o skutečně významný čin. Proto jsme vybrali deset nejznámějších pedagogů, sochařů a lidí z umělecké sféry z oblasti sochařství, včetně několika významných osobností i z Hradce Králové. Oslovili jsme například i tehdejšího královéhradeckého biskupa Msgr. Dominika Duku. Tato komise pak v soutěži, která byla vypsána v roce 2002, vybrala naprostou většinou hlasů návrh mladého sochaře Pavla Doskočila. František Ulrych měl sedět za  pracovním stolem, umístěným na čtrnáctimetrovém pylonu. V původním záměru byla v tomto prostoru vytipována  tři místa, ze kterých by se dalekohledy dala tato socha přiblížit. Proti nápadu se tehdy ostře ohradili památkáři a neovlivnilo je ani odvolání ke kraji a soudu. Tvrdili, že pomník by narušil architektonicky ucelený prostor náměstí.  Domnívám se, že bylo chybou v tomto zadání nadále nepokračovat. Nemělo dojít k odmítnutí tohoto návrhu  Doskočila. Památník se mohl ve spolupráci se sochařem upravit a koneckonců zde mohl  stát  třeba i bez těch „kontroverzních“ dalekohledů.

Nápad postavit Ulrichovi pomník oživila radnice zhruba  před rokem a půl, zpracování sochy i výběr místa pak zadala sochaři Stanislavu Hanzíkovi.

Co se týká umístění sochy, zastávám názor, že nejznámějším místem se jménem starosty bylo právě Ulrichovo náměstí. Chápu ale, že mnozí z nás mohou k tomu mít historicky spoustu výhrad. Toto náměstí bylo poznamenáno památníkem komunistického vůdce Klementa Gottwalda a také pokrytí celé plochy žulovými deskami nebylo příliš šťastné… 

Jsem přesvědčen o tom, že umístění sochy v centrální části  Ulrichova náměstí před budovou  tehdejších Českých drah by bylo naprosto adekvátní. V prostoru, kde byl dříve Gottwaldův pomník, mohl být zrealizován obdobný vodotrysk jako je na druhé straně náměstí. Bylo by to velice důstojné místo pro sochu Františka Ulricha. Navíc se celá rekonstrukce Ulrichova náměstí mohla spojit s vybudováním podzemního parkoviště, což by jistě  městu v řešení problematiky parkování  pomohlo.

Památník Františka Ulricha dnes tedy již stojí na náměstí Svobody a má dvě části. Figurální část představuje sedícího Ulricha, druhou je artefakt se slunečními hodinami. Autorem pomníku Františka Ulricha je sochař Stanislav Hanzík. Podle jednoho návrhu měl stát před budovou univerzity, na místě, kde dříve stál komunistický symbol - Lenin. Kvůli slunečním hodinám na regulačním plánu se radní rozhodli sochu přesunout na druhou stranu k pěší zóně. Prostor, kde dříve stával Lenin, totiž stíní vysoké stromy.

To, že je socha kombinována se slunečními hodinami, mě překvapilo. Aby však byly funkční a stromy hodiny nestínily, socha musela být zasazena mimo osu náměstí…

Avšak jinak mě osobně její umístění nevadí, stejně tak i její provedení a zpodobnění  Františka Ulricha. Jedná se jistě o kvalitní kámen, vzácný tmavý šumavský diorit, a s námitkami týkajícími se bílé žíly, která prochází přes obličej starosty a podle někoho může na první pohled toto dílo znehodnocovat, nesouhlasím. Nad těmito detaily je potřeba se povýšit, dívejme se na sochu jako na celek. Socha se mi líbí a myslím si, že je dobře, že František Ulrich konečně v Hradci Králové má svůj památník.

 Musím také reagovat na názory některých lidí, že se ztratily peníze, které občané věnovali na stavbu památníku. Není to pravda. Nadační fond musel finančně vypořádat veškeré návrhy, částečně na tuto počáteční fázi přípravy muselo přispět také město. Část prostředků byla využita i nyní na zhotovení díla, které stálo dva miliony korun. Vše proběhlo pod kontrolou auditů, samozřejmě jsme měli i svého auditora, který potvrdil, že vložené prostředky nebyly zneužity.

 Projekt je dokončen a jenom čas ukáže, jestli se po nějaké diskusi nevrátíme zpátky k tomu, že by socha mohla být umístěna na Ulrichově náměstí, což by mělo samozřejmě svoji logiku. Souhlasím plně s tím, že i většina Hradečáků  by raději viděla Ulricha stát na jeho náměstí – v centru moderního Hradce Králové, o který se tolik zasloužil.

 Ing. Oldřich Vlasák,
bývalý primátor, současný zastupitel města