Vláda v pondělí schválila nový rozpočet Státního fondu dopravní infrastruktury (SFDI). Na dopravní stavby a projekty by tak v příštím roce mělo jít o 5 miliard více než letos, celkem 127,5 miliard korun. Přestože vítáme snahu vlády se z krize proinvestovat, tato snaha by se měla řídit dlouhodobou koncepcí a mít jasně stanovené priority. To je ale bohužel přesně to, co chybí. Klidně se tedy může stát, že zatímco klíčové dopravní stavby se svého přestřižení pásky nedočkají, vyhodíme zbytečně miliardy třeba za první etapu kanálu Dunaj-Odra-Labe. O deset miliard narostly meziročně také běžné výdaje.
Ve vládní Dopravní sektorové strategii, kterou se mají investice řídit, je vlastně všechno, najdeme tam několik set staveb. Zřejmě v duchu vládou oblíbené taktiky slibem nezarmoutíš. A to je právě ten problém. Smyslem strategie je soustředit se na to, co opravdu potřebujeme, co nás posune dál, a tam zaměřit úsilí i peníze. Pak by se nemohlo stát, že jižním Čechám zoufale chybí dopravní napojení na Prahu a my máme už několik let paralelně rozestavěné dvě dálnice D4 a D3. Nebo že se staví současně dvě dálnice na severozápad, D6 a D7, místo aby se zdroje soustředily na rychlé dokončení jednoho, ale uceleného tahu.
Doposud výstavba klíčových dálničních tepen, obchvatů i železnic v Česku připomíná spíše nahodilé až chaotické betonování. O načasování staveb rozhoduje spíše než jejich potřebnost to, kdo zrovna získá všechna povolení nebo která samospráva má lepší kontakty do vlády. Chybí také dlouhodobá jistota financování. Rozpočet sice obsahuje také výhled na další dva roky, kde vláda rovněž slibuje nárůst investic o další desítky miliard, bohužel ale tento výhled není nijak závazný a každým rokem se mění. Přestože způsobem, jak nejefektivněji přejít k udržitelné mobilitě, je rozvoj železnice včetně páteřní sítě vysokorychlostních tratí, prim u nás stále hrají silnice.
A jak to dělat lépe? Pro radu nemusíme chodit daleko. Za vzor by nám mohlo posloužit například sousední Rakousko, které před pár dny zveřejnilo svůj plán rozvoje železnice na příštích šest let, který je nevídaný i na poměry této alpské republiky. V letech 2021 až 2026 se tamní vláda rozhodla spolu s Rakouskými spolkovými drahami investovat do infrastruktury rekordních 480 miliard korun. Staví na jasně daných čtyřech prioritách. Těmi jsou posílení kapacity příměstských vlaků S-Bahn ve velkých městech, modernizace regionálních drah a jejich elektrifikace, zvýšení kapacity pro nákladní dopravu a digitalizace. Tento historicky největší železniční balíček ukazuje jasný směr rozvoje rakouské dopravy, který je v souladu se snahou o zlepšení životního prostředí a pomůže Rakousku dosáhnout cílů v oblasti klimatu.
My zatím máme tyto cíle spíše na papíře. Rakušané si totiž na rozdíl od nás spočítali, že každé investované euro do železnice přinese národnímu hospodářství dvě eura zpět, každá miliarda zajistí 15 tisíc pracovních míst. Pro srovnání méně lidnaté Rakousko loni přepravilo 267 milionu cestujících, naše dráhy o 85 milionů méně. V roce 2026 chce Rakousko díky investicím překonat hranici 290 milionů cestujících. Česká Správa železnic má pro srovnání příští rok hospodařit s 54 miliardami korun, z toho na investice jde zhruba jen polovina.
Vládou schválený návrh rozpočtu asi nepotěší nová vedení krajů, nezahrnuje totiž požadavek odborů na navýšení peněz na opravy silnic druhé a třetí třídy o dalších 13 miliard korun. Toto je špatná zpráva zejména pro oblasti zasažené kůrovcovou kalamitou, kde Ministerstvo dopravy navzdory protestům krajů i obcí automaticky vydávalo výjimky pro průjezd přetížených nákladních aut. Což se samozřejmě notně projevilo na stavu mnoha komunikací, které si teď kraje musí opravit, ačkoli od vlády nedostaly žádný kompenzační bonus za koronavirový účet.
No a procesní třešnička na závěr. V rozpočtu najdeme také položku 5 miliard na přípravu studií nových dopravních staveb. Jako každoročně se už ale nedozvíme, jaké konkrétní dálnice, železnice nebo vodní cesty plánujeme. O takřka pěti miliardách korun, které zásadně ovlivní budoucí směřování stovek miliard na samotnou výstavbu, totiž místo vlády rozhodují ministerští úředníci. V lepším případě bude záležet na tom, jak ostré lokty bude mít Ředitelství silnic a dálnic, Správa železnic nebo Ředitelství vodních cest, v horším případě na lobbistech. Má-li se stát řídit jako firma, dovedete si představit, že o tom, zda firma investuje do nové továrny, skladu nebo si postaví nové sídlo, rozhodne nižší management? Pokud vládě nevadí dát bianco šek ministerským úředníkům, Pirátům ano. Díky usnesení, které se mi podařilo prosadit, by tak měl od letoška Státní fond dopravní infrastruktury předkládat své plány na projekty budoucích dopravních staveb alespoň Hospodářskému výboru Sněmovny. Per ardua ad astra - přes překážky ke hvězdám!
