Jakkoliv můžeme Leo Expressu fandit a kvitovat konkurenční prostředí, které na české železnici pomohl vytvořit, postrádáme jakékoliv odůvodnění nebo analýzu ospravedlňující tak zásadní rozhodnutí. Jaká je motivace pro koupi železničního dopravce, který obsluhuje pouze nevýznamný fragment trhu s osobní železniční dopravou o objemu necelé setiny přepravního výkonu ČD, je silně zadlužený a jím provozované soupravy jsou buď půjčené nebo v bankovní zástavě? Možnosti jsou v zásadě dvě. První a dle mého ta méně pravděpodobná je, že jde o příklad ‘chaos managementu’, kterému jsme coby občané ČR v poslední době nepříjemně vystaveni. Anebo za tím vězí skrytý racionální důvod.
Leo Express v loňském roce uzavřel velkou smlouvu s čínskou společností CRRC na nákup 33 kusů vlakových souprav pro osobní dopravu. Význam této smlouvy je obrovský. Šlo by o vůbec první osobní vlaky čínské výroby provozované v EU. Čína by tak prosadila svůj dlouholetý zájem proniknout na oligopolní evropský trh s drážními vozidly. Převzetím Leo Expressu Českými drahami by se smlouva na vlakové soupravy ovšem stala ještě mnohem důležitější. Majitelem a provozovatelem souprav by se stal národní dopravce. Techniku by převzal se všemi průvodními bolestmi a nešvary, kterých může být ještě mnoho. Soupravy totiž nejsou homologovány na provoz v evropských podmínkách.
Proces homologace právě probíhá na pracovišti Výzkumného ústavu železničního, dceřiné společnosti ČD. Pro ČD by převzetí Leo Expressu mohlo znamenat střet zájmu. Majitel souprav by zároveň byl i majitelem pracoviště, které posuzuje způsobilost souprav. Vedení ČD by mohlo čelit podezření, že bude tlačit na pozitivní výsledek homologace.
Abych předešel tomuto černému scénáři, odeslal jsem počátkem týdne písemnou interpelaci ministru dopravy Karlu Havlíčkovi, aby motivaci pro koupi společnosti objasnil. Stejně tak jsme oslovili ostatní ministerstva, které mají svého zástupce v Řídícím výboru ČD.
