Zajišťování chodu naší MČ a naplňování potřeb stávajících obyvatel Prahy 11 je základním úkolem a zájmem Rady. Radnice i úřad denně řeší obsáhlou agendu týkající se školství, sociálních a zdravotních služeb, bezpečnosti, správy majetku, údržby zeleně a dalších. Je ale třeba se také věnovat koncepčním a strategickým úvahám, na které bývá v návalu každodenní práce málo času a energie. Někteří členové Rady se netají tím, že jim na to pod návalem denní rutiny a problémům spojeným s minulostí prostě už nezbývá čas. Pro budoucí rozvoj a směřování JM jsou prostě ale klíčové.

Co to znamená rozvoj města? Kam bychom měli chtít život na JM posunout?
Když se rozhlédnu kolem sebe, musím přiznat, že současná podoba některých částí JM pro mě osobně není vyhovující… Pokud za mnou přijedou mimopražští přátelé nebo přímo delegace ze zahraničí, přiznávám, že se s nimi raději scházím v jiným pražských částech než v té naší. “První dojem“ (návštěvníka) Prahy 11 není ve většině případů dobrý (pokud se nebavíme o světlé výjimce kterou je okolí OC Chodov, které je však v současné době ve velkém stavebním omezení)… Veřejný prostor i na velmi frekventovaných místech je zanedbaný až zdevastovaný. Chybí nabídka kvalitních služeb. Občanská vybavenost z dob socialismu často neodpovídá dnešním potřebám nebo úplně chybí. Funkce bydlení je v drtivé většině zastoupena bydlením v panelových domech, chybí rozmanitost/nabídka atraktivního a dostupného bydlení pro všechny sociální skupiny. Populace na JM stárne… Nedávno jsem četl studii, že JM je jedno z mála měst, kde je průměrný věk občana vyšší než průměrný věk nemovitosti. Tzn. většina těch, kteří zde žijí se sem nastěhovali v 80. letech při vzniku sídlišť a postupně s nimi stárnou. Kdo bude za pár let investovat do bydlení v paneláku na JM, kde chybí vybavenost a kultivované/moderní prostředí?

Jižní Město se stejně jako řada dalších sídlišť z dob socialismu potýká s absencí tradičního polyfunkčního městského založení a syndromem nedobudované občanské vybavenosti především v okolí stanic metra. Zastávám názor, že „zakonzervovat“ a chránit současný stav není ta správná cesta. Stejně jako nekoordinovaný a nekontrolovaný developerský boom, které jsme byli v minulých letech bohužel svědky. Pojďme se zamyslet, co konkrétně je třeba změnit, doplnit, vybudovat, modernizovat, odstranit nebo naopak chránit.

Každé území se chce zdárně a úspěšně rozvíjet. Proto je ale třeba, kromě ochoty změnit současný stav k lepšímu, učinit řadu rozhodnutí. Pokud chceme 25 let po sametové revoluci viditelné změny, bez soukromých investic se to neobejde. Z připravovaných projektů na JM je třeba vybrat ty přínosné/smysluplné a na ty se soustředit. A na obhajobu proti výpadům některým politickým kolegům říkám, že jich je v tuto chvíli méně než prstů na jedné ruce. Tam definovat požadavky a potřeby MČ a začít komunikovat/vyjednávat s vlastníky, investory a developery. V některých případech by MČ měla usilovat o vytvoření podmínek, aby přínosné projekty mohly vůbec vzniknout a to například podporou pozemkových směn nebo jinou formou majetkoprávního vypořádání. Vzhledem ke zdlouhavým povolovacím procesům je nutné průběh projednávání podpořit aktivním vstupem do projektů již ve fázi jejich přípravy. Pokud se podaří najít s investory společnou cestu/rozumné kompromisy, je třeba tyto investice politicky podpořit.

Naše vnímání komunální politiky je nastavení vzájemně vyrovnaných pravidel a vztahů mezi obyvateli, zájmovým celky, investory a vlastníky v rámci celé MČ Praha 11 s cílem organického růstu a rozvoje.

Naopak komunální politiku nevnímám jako roz‎broje mezi jednotlivými skupinami, vrážení klínů, vnášení rozbrojů a utrácení společných peněz za kupování si loajality jedné ze skupin.