Vzhledem k velké nespokojenosti občanů, kterou potvrzuje řada průzkumů, si totiž nynější radní musí přiznat, že ve svých klíčových povinnostech selhali. Zejména pak co se týká slibovaného zlepšení dostupnosti bydlení.

Velkou podporu sliboval magistrát například výstavbě družstevních bytů. Když ale přišlo na odsouhlasení pilotního projektu družstevního bydlení, který připravila radní Hana Kordová Marvanová a který měl vyšlapat cestu podobně koncipovaným stavebním záměrům, rozhodl se magistrát od něj ustoupit. O schválení návrhu jsme se nakonec museli zasadit my, opoziční zastupitelé.

Tvrdit, že vedení města v oblasti bytové politiky neudělalo vůbec nic, by samozřejmě bylo nepravdivé. Dobré počiny, mezi které patří například vznik Pražské developerské společnosti, ale bohužel shazují pofidérní a nákladově neefektivní nápady jako založení Městské nájemní agentury, která za rok a půl svého fungování zprostředkovala pouze necelé čtyři desítky nájmů. A také pasivita, pokud jde o řešení specifických problémů pražské bytové politiky. Když jsem například navrhoval vytvoření komise, která by analyzovala a řešila systémové příčiny extrémně pomalého stavebního řízení v metropoli, odmítlo se město problémem jakkoli zabývat.

V roce 2018, tedy v době nástupu současného vedení Prahy do funkce, se byty v metropoli prodávaly v průměru za 77 439 korun na metr čtvereční. Dnes se pohybuje okolo 145 000 korun za jednotku. Jistě, vývoj cen je způsoben do určité míry potížemi spojenými s pandemií a válkou na Ukrajině. Pokud by ale pro současný magistrát byla bytová politika skutečnou prioritou, nemusel být nárůst cen tak drastický.

Chci věřit, že toto zanedbávání jednoho z největších problémů Prahy je jen dočasné, a doufám, že tentokrát si zvolíme takové vedení, které se k bytové krizi postaví čelem. Naše krásné město si zaslouží tu nejlepší péči.

A co byste do příštího volebního období přáli Praze vy?