Já si také dovolím pár poznámek v duchu toho, o čem jsme se bavili na podvýboru pro bankovnictví v této věci. A bude se to týkat zejména té části pravomocí v oblasti hypoték.
Na začátku pár pozitivních věcí. Jednak kvituji tedy ten posun a to zjemnění podmínek u žadatelů do 35 let. Stejně tak jako rozumím tomu principu, že jde o prevenci a že je potřeba, že se tady nebavíme o situaci, která je v této chvíli, kdy máme nejnižší nezaměstnanost, ekonomický růst, rostou platy i důchody a podobně. Ale že ta situace samozřejmě tady nebude na vždycky a ta situace se může zhoršit.
Nicméně zároveň bych tady chtěl vznést několik dotazů, zejména tedy na pana guvernéra, abych to jaksi lépe pochopil. Protože za mě se, podle mě, v určitých částech zaměňuje následek za příčinu.
Za prvé, pozice ČR obecně dlouhodobě i v této chvíli. U nás fungují konzervativně ty banky. Fungovaly tak i před přijetím zákona o spotřebitelském úvěru k 1. prosinci 2016 a fungují tak i v této chvíli. Budiž takovým důkazem, protože jsme byly jedna z mála zemí, která nedala ani korunu do ozdravení bank po finanční krizi v roce 2008. Dále zisky bank v ČR jsou rekordní, jsou mnohem vyšší než u jejich matek, a to i při, a to já tady velmi kvituji, i při poklesu výnosu z bankovních poplatků. Když to porovnám s rokem 2012, tak ten pokles je neuvěřitelných šest nebo sedm miliard. A i přesto ty banky jsou zdravé, fungují, mají rekordní zisk.
Jak již bylo řečeno, a ten default klientů u hypotečních úvěrů je někde kolem 1,4 %, takže jsme na tom dvakrát lépe než je průměr EU. Nevím, možná si myslím, že jsme na tom skoro nejlépe tedy z celé EU. To je ten kontext řekněme bankovně ekonomický.
Kontext obecně principu vztahu ČNB a bank, o tom už mluvil tady kolega Skopeček, tak já to nebudu protahovat. Bavíme se tady o kultivovaném prostředí, kde i pouhé doporučení banky ve svém vlastním zájmu, protože to je velmi regulovaná oblast, tak dodržují. To znamená, že v této chvíli bych si dovolil položit první dotaz, jestli to doporučení nestačí, jestli tedy jsou banky nebo finanční instituce, které jdou i nad rámec toho doporučení, které dnes ČNB v této věci má.
Pokud jde o ten kontext bydlení, tak ten je potřeba také tady podtrhnout. Za prvé obecně ceny nemovitostí jdou u nás rychleji nahoru než ve zbytku Evropy. Je to dáno také tím, že se třeba nestaví, je tlak poptávky, kterou neumí uspokojit nabídka. Bavíme se tady o změně stavebního práva, to je legislativa na dlouhou dobu. Zároveň ale samozřejmě rostou i úroky. Za poslední dva roky vlastně Česká národní banka to zvedla z té technické nuly řekněme o dva procentní body. To znamená, že vlastně rostou i náklady a zároveň se zpřísňují ty hypotéky. Tady byla i možnost získat stoprocentní hypotéky, dneska jsme na těch 80 % a teď jsou tam právě i ty další parametry - DTI, DSTI a podobně. Jinými slovy, na ty hypotéky dnes často a zejména ve velkých městech - v Praze to je vidět extrémně - nedosáhnou i středněpříjmové vrstvy, což je mrzuté. Já při svých přednáškách finanční gramotnosti říkám, že hypotéka je jedna z mála oblastí nebo jeden z mála druhů úvěrů, kde doporučuji se zadlužit, když to takhle řeknu, protože to je svého druhu investice do sebe, do sebe sama a do něčeho, co na té hodnotě neztrácí a nebude ztrácet v čase. A v této chvíli se dostáváme do fáze, že vlastně na tu hypotéku lidé, kteří mají nadprůměrné příjmy, tak často nedosáhnou.
Jaký to má potom výsledek, o tom už také mluvil jeden z kolegů předřečníků, že ve chvíli, kdy skutečně bude hrozit velké zpřísnění, tak se stane vlastně to, proti čemu my všichni tady varujeme. Hypotéka a vlastnické bydlení není pro každého, někteří prostě budou muset žít v zájmu nebo se často stěhují, mají jiný styl života a podobně, nicméně ti, kteří chtějí mít vlastnické bydlení a chtějí do hypotéky, tak samozřejmě to pečlivě sledují. V momentě, kdy hrozí zpřísnění, tak v té chvíli uspíší to svoje rozhodnutí požádat o hypotéku a v té chvíli se skutečně můžou právě z nich rekrutovat ti, kteří potom za dva za tři roky, až se třeba zvýší úroková sazba a budou refinancovat, tak na to mít nebudou. Takže my vlastně tímhle můžeme vytvořit určitou skupinu lidí, kteří by o tu hypotéku žádali třeba za rok, za dva, za tři a my je vlastně tím přimějeme, aby žádali dříve, aby se vyhnuli tomu zpřísnění.
Abych tady nezdržoval, protože bude určitě podrobná debata v tom druhém čtení - tím jsem chtěl říct, že já tedy nepodpořím to zamítnutí, ale naopak bych rád tady o tom detailně diskutoval a navrhnu i rozšíření, abychom to projednávali nejen v rozpočtovém, ale i v hospodářském výboru. Já bych měl spíš dotaz na pana guvernéra, jestli si můžu dovolit, proč, když se podíváte do té důvodové zprávy, proč my tam máme vlastně všechny ty tři parametry. Protože všechny ty tři parametry, to znamená řešení LTVD, DTI a DSTI, by mělo kromě České republiky jenom Slovensko ze všech zemí Evropské unie a vlastně tři parametry má dohromady s Českou republikou sedm zemí, to znamená šest jiných zemí, s tím, že tyhle tři parametry má jenom Slovensko. Tam u těch ostatních zemí jsou to jiné metody, např. limitace délky toho hypotečního úvěru apod., jiný druh regulace.
Já jsem se tudíž chtěl zeptat, jestli je skutečně úplně nezbytně nutné jít do těch tří parametrů a vlastně se po boku Slovenska dostat do úplně nejpřísnějších norem, i přes ty všechny parametry, které jsem já na začátku zmínil. To znamená, že my jsme země s nejmenším defaultem, s nejkonzervativnějším, dalo by se říct, bankovnictvím, nejvýdělečnějším a s prostředím, kde už dnes i relativně dobře příjmové kategorie na tu hypotéku nedosáhnou. Já děkuji za tu debatu, děkuji za ty odpovědi a budu se těšit na hlubší diskusi k tomuto tématu.
Děkuji.
