Těch známe několik – umělé strašení, aby byli lidé povolnější k omezením, se kterými by jinak nesouhlasili, salámová metoda při předkládání nesmyslných nápadů, vytvoření problému a jeho následné geniální (a předražené) vyřešení atd. Pokud všechno selže, existuje jedno eso – rozeštvat lidi navzájem a postavit proti sobě jednotlivé skupiny obyvatel. To je všechny zaměstná, najde se nepřítel, na kterého je třeba ukázat prstem a politik má hned klid. Strategie rozeštvání a podněcování závisti u nás nejčastěji vidíme v uměle vyvolávaných konfliktech mezi OSVČ a zaměstnanci, respektive poukazováním na nespravedlivé výhody pro OSVČ na úkor zaměstnanců.
Je velmi zajímavé, že se neustále srovnávají pouze odvedené daně z příjmu. Zcela záměrně se neuvádí, jak je to s částkou, kterou odvedou tyto dvě skupiny na sociálním pojištění a kolik peněz obě skupiny odčerpají zpět například při onemocnění. Zde totiž platí nepsané pravidlo, že OSVČ „marodí“ jen o víkendech a svátcích, jinak mohou přijít o zakázky.
Dojemná snaha srovnat postavení zaměstnanců a OSVČ v tom viditelném, tedy v daňovém zatížení, je primitivní s ohledem na kontext komplexního postavení obou skupin. Je pravdou, že OSVČ má oproti zaměstnanci možnost uplatnit daňový paušál, neboli platit nižší daně. Co ale další parametry? Pojďme se na ně ve stručnosti podívat a jednou provždy ukončit umělé dělení na platící zaměstnance a systém zneužívající OSVČ:
OSVČ Zaměstnanec
|
Práci si musí najít a vykonat sám. Pokud práci nemá, má nulový výdělek. |
Práci mu obstarává zaměstnavatel. Pokud pro něj práci nemá, je mu vyplácena mzda ve výši 60%. |
|
Dovolenou může čerpat, finance ale získává ze svých úspor. |
Dovolenou čerpá, dostává příspěvek od zaměstnavatele ve výši průměrného výdělku. |
|
Odpovídá za své podnikání celým svým majetkem. |
Odpovídá za škody způsobené zaměstnavateli 4,5 násobkem svého průměrného platu. |
|
Nemá vůbec nárok na čerpání benefitů. |
Čerpá nezdaněné benefity. |
|
V případě nemoci nedostane prvních 14 kalendářních dnů náhradu za dočasnou pracovní neschopnost. Od 15 kalendářního dne dostává nemocenské dávky od ČSSZ. A to pouze v případě, že tři měsících před tím, platil pojištění. |
V případě nemoci dostává okamžitě od zaměstnavatele náhradu za dočasnou pracovní neschopnost po dobu 14 kalendářních dnů. Od 15 dne dostává nemocenské dávky od ČSSZ. Tuto náhradu dostává okamžitě, jakmile nastoupí do zaměstnání a nikoliv až po třech měsících zaměstnání. |
|
Sociální pojištění odvádí ve výši 29,2% z jeho vyměřovacího základu, ne však méně než 50% daňového základu. Takže zaplatí měsíčně minimální částku bez ohledu na výši zisku. Příští rok – 1 797 Kč zdravotní a 1 943 Kč sociální pojištění. |
Sociální pojištění činí 11% z celého vyměřovacího základu, (nikoliv, jak se často uvádí 45 %, je v tom totiž zahrnuta částka 34%, kterou odvádí zaměstnavatel). Při například minimální mzdě 8 500 Kč zaplatí částku 935 Kč. Aby zaplatil měsíčně 3 740 Kč jako OSVČ musel by jeho hrubý příjem být přes 33 tisíc Kč. |
|
Vyměřovací základ pro odvod sociálního pojištění = 50 % zdanitelného základu. Tato částka se použije pro výpočet důchodu, neboli má vyměřený důchod vždy nižší. |
Vyměřovací základ pro odvod sociálního pojištění= 100 % hrubé mzdy má tedy vyměřený důchod vždy vyšší. |
|
Pro případ odškodnění pracovního úrazu musí být smluvně pojištěn. |
Náhradu škody za pracovní úraz – ušlý výdělek, bolestné, ztížení společenského uplatnění, náhradu věcné škody a účelně vydaných výdajů na léčení mu zajistí zaměstnavatel. |
A stejně tak, jako ministr Kalousek svého času povrchně škrtnul státní příspěvek na stavební spoření, aby zdánlivě uspořil ve státním rozpočtu, ale vůbec mu nedošlo, že tím zároveň sníží použití těchto peněz na bydlení, renovace apod., čímž se druhotně méně vybere na DPH a dalších daních, mají někteří lidé pocit, že když OSVČ platí nyní méně na daních než před osmi lety, je třeba jim daně či jiné odvody zvednout a budeme se hned všichni cítit spravedlivě a mít o to radostněji. Zřejmě si neuvědomují, že druhotně by došlo k množství krachů a ukončení činnosti OSVČ a tedy do budoucna i k zvýšení výdajů státu na podporu v nezaměstnanosti a dalších příspěvků či dávek. Prostě dnešní živnost není podnikáním předkrizovým a srovnávat to jen výsečově skrze výběr daní bez širšího kontextu, nemá logiku a je nefér.
Z napsaného pak vyplývá jedna logická řečnická otázka - je lepší živnostník, který sice odvádí méně, ale platí sociální a zdravotní pojištění a především se musí spoléhat sám na sebe, nebo živnostník, který ukončí podnikání a jde si na úřad práce pro podporu v nezaměstnanosti a za kterého platí pojištění stát?
