V nedávné minulosti jsem upozornil na Fialovo utužování vztahů s etiopským premiérem Ahmedem, který v roce 2020 dohnal Etiopii k občanské válce, v níž docházelo mimo jiné i k masakrům civilistů či bombardování civilních cílů ze strany federální vlády. Například v roce 2022 pak Etiopie v čele s Ahmedem jako jedna ze 14 zemí hlasovala proti rezoluci VS OSN, vyzývající k tomu, aby bylo Rusko hnáno k zodpovědnosti za to, že invazí na Ukrajinu porušilo mezinárodní právo a zaplatilo Ukrajině reparace za válkou způsobené škody.

V lednu letošního roku premiér Fiala uzavřel strategické partnerství s indickým premiérem Módím, který se nechává opakovaně slyšet, že jeho zájmem - i po ruské invazi na Ukrajinu - je posílení přátelských vazeb mezi Indií a Ruskem a jehož Vladimir Putin nazývá svým „drahým přítelem”.

Nejaktuálnějším příkladem je utužování vzájemných vztahů s jihokorejským prezidentem Jun Sok-jolem, který ČR letos v září, především v souvislosti s tendrem na dostavbu JE Dukovany, navštívil a jednal nejen s premiérem Fialou, nýbrž i prezidentem Pavlem. Jun Sok-jol stojí dle Rady OSN pro lidská práva za omezováním svobody projevu a jeho kriminalizací, návratem k dávným praktikám cenzury a kontroly činnosti médií či omezováním svobody sdružování. Vyhlášení stanného práva, k němuž jihokorejský prezident přistoupil a kterým uvrhl zemi do strachu a chaosu, je spíše než překvapivým bleskem z čistého nebe pouze dalším postupným krokem v jím realizované politice na domácí scéně.

Na těchto konkrétních příkladech chci demonstrovat především pokrytectví Petra Fialy - na jedné straně (typicky ve vztahu k u nás často negativně medializované politice, uplatňované lídry Maďarska či Slovenska, s nímž Fialův kabinet přerušil mezivládní konzultace) se stylizuje do role hodnotového politika, na straně druhé (ve vztahu k „zemím za kopcem” mimo perimetr českých médií) jím vzývané hodnoty ochotně ustupují byznysovým a jiným zájmům.