Zastavit stavby d&#225;lnic je nesmysl

V pátek prohlásil ministr dopravy Gustáv Slamečka, že ukončení dálnice D47, to je k polským hranicím, se odsouvá minimálně na rok 2012. Přičemž původní termín byl rok 2010. Podle něho je to optimistická varianta. Důvodem je nedostatek peněz ve fondu dopravy, což může postihnout i další stavby. Je to rozumné takto restriktivně omezit výstavbu dopravní infrastruktury? Rozumné to rozhodně není, protože výstavba dopravní infrastruktury úzce souvisí s dalším rozvojem ekonomiky, celého hospodářství státu. Ale je nutné říci, že tato politika v oblasti dopravní infrastruktury nesouvisí jen s přípravou státního rozpočtu na rok 2010, což je úkolem současné překlenovací Fischerovy vlády. V podstatě začala již v loňském roce, kdy se schvaloval rozpočet na letošní rok. Tehdejší koaliční vláda ubrala asi 2,5 miliardy korun ze Státního fondu dopravní infrastruktury na pokrytí financí potřebných pro sociální oblast, tedy na platy ve státní sféře. Výsledkem této úpravy a dalších opatření je, že v současné době chybí ve státním fondu dopravní infrastruktury minimálně osm miliard korun. A ty by měla do fondu vláda dodat, aby se nezastavily stavby, jako je dálnice D47 a jiné. Pokud dojde k zastavení tak významných akcí, neovlivní to jejich budoucí náklady? Samozřejmě, že ano. Pokud budou liniové stavby dopravní infrastruktury zastaveny, automaticky se prodraží. Musí se nějakým způsobem zakonzervovat, což není zadarmo. Jakmile k tomu dojde, musí se technika, stroje i lidé převést jinam. To vše zvyšuje náklady. Po zakonzervování stavba musí být hlídána, i to stojí nemalé peníze. Proto si myslím, že vláda by měla oněch osm miliard korun do Státního fondu dopravní infrastruktury dodat. Ale to se netýká jen výstavby páteřní dopravní sítě, ale i staveb krajského významu. Jsou z hlediska dalšího rozvoje infrastruktury v krajích důležité. * Stavebnictví je logicky považováno za jeden z motorů ekonomiky... Stavebnictví má multiplikační charakter, to znamená, že se příznivě promítne i do rozvoje dalších hospodářských činností, které na stavební činnost navazují. Obecně se hovoří o tom, že při výstavbě dopravní infrastruktury každá vynaložená koruna generuje až dalších deset korun. Stavebnictví jednoznačně působí jako významný startér a motor ekonomiky. Jestliže se výstavba utlumí, tak ekonomika o těch až deset korun přichází. Je tomu tak i v souvislosti s klesající výstavbou bytů? Je, i když v jiné poloze. Někdejší vládní koalice v rámci neoliberálních teorií byla přesvědčena o tom, že vše zachrání individuální výstavba. A že výstavba bytových domů není až tak potřebná. O tom, že je nesmysl vsadit vše na individuální výstavbu, se přesvědčili v USA, když tam vypukla hypoteční krize a lidé nebyli schopni splácet půjčky a hypotéky. Ukázalo se, že příjmy lidí z tzv. střední třídy nejsou takové, aby tito lidé utáhli tak vysoké půjčky. A tato hypoteční krize nakonec odstartovala globální finanční a posléze hospodářskou krizi, která zasáhla nejen stavebnictví a bankovní sektor, ale všechna odvětví hospodářství. Je tomu tak i u nás. Ve sdělovacích prostředcích proběhla informace, že se v USA zvyšuje spotřebitelská důvěra. Moderátoři to ihned vyzdvihli jako pozitivní fakt. Do jaké míry to ve skutečnosti může ovlivnit ekonomiku? Z hlediska ekonomiky toto nemá příliš velký význam. Důležitá je kupní síla obyvatelstva. A ta se nezvyšuje, ale spíše naopak klesá, protože stoupá nezaměstnanost. A tím se omezuje schopnost lidí utrácet. Podívejte se, jak to vypadá u nás. Za minulé vládní koalice se velmi silně omezilo sociální zabezpečení a mnoho lidí již nemá ani na základní živobytí. Stále více pronikají na veřejnost informace o tom, že roste počet exekucí, protože lidé nejsou schopni splácet půjčky, hypotéky apod. Díky špatným sociálním zákonům, které prosadila koalice, když někdo ztratí zaměstnání či dlouhodobě onemocní, ocitá se pod hranicí chudoby. Lidé dnes přiznávají, že celkem snadno podlehli lákadlům rychlých a bezstarostných půjček, které se na ně doslova valily ze všech stran, a neuvažovali o tom, budou-li je schopni při ztrátě zaměstnání či nemoci splácet. Vždyť některé lichvářské úroky jsou do nebe volající. Monetaristická politika pravicových vlád je taková, že bohatí bohatnou, protože se jim snižují daně a získávají i jiné finanční úlevy. A chudým se naopak díky nepřímým daním náklady na živobytí značně zvýšily. A z toho vyplývá onen fakt, že kupní síla obyvatelstva neroste. Fischerova vláda schválila programové prohlášení a předstoupí s ním před Poslaneckou sněmovnu 7. června. Z dostupných informací plyne, že z důvodu nedostatku financí se vláda nebude zabývat prosazováním dalších částí důchodové a zdravotnické reformy. Co z toho vyplývá? Již při sestavování vlády, která vznikla jako výsledek dohody dvou nejsilnějších politických stran ve sněmovně, to je ODS a ČSSD, bylo zřejmé, že překlenovací Fischerova vláda bude pokračovat v kurzu rozpracovaných reforem bývalé vládní koalice. Proto také do sdělovacích prostředků před pár týdny pronikly informace o tom, že by bylo nutné pokračovat v prosazování druhé a třetí etapy důchodové reformy a v prosazení dalších částí zdravotnické reformy. To, že nakonec Fischerova vláda důchodovou a zdravotnickou reformu odkládá, je skutečně jen asi důsledkem restriktivní politiky při stanovení státního rozpočtu, který nesmí podle prohlášení ministra financí Eduarda Janoty přesáhnout 170 miliard korun. Pokud jde o další etapy důchodové či zdravotnické reformy, tak klub KSČM antisociální politiku pravicových vlád vždy odmítal. Naše politika je oporou pro obyčejné lidi, kteří si musejí zajistit živobytí prací, pro důchodce, mladé rodiny s dětmi apod. Politika pravice je směrována k posilování vyšší střední třídy a zejména bohatých. A v tom je zásadní rozdíl. I když z důvodu nedostatku financí patrně Fischerova vláda pozastaví práce na důchodové a zdravotnické reformě, existují signály, že s přípravou některých projektů bude pokračovat. Mám na mysli prodej ČSA či Letiště Praha... KSČM od počátku tvrdila, že je nesmyslné privatizovat úspěšné státní podniky, zvláště, když na sebe dobře vydělávají. Například ČSA se zdánlivě nalézají ve složité situaci. Ale myslím si, že jde o přechodný jev. Letecká přeprava byla ve složité situaci po útocích 11. září 2001 v USA. Do letecké dopravy musely být zakomponovány dodatečné bezpečnostní prvky, což ji prodražilo. A pár let potom se letecká doprava z toho vzpamatovala. Kvůli světové krizi může být letecká přeprava dočasně v útlumu. Za nějakou dobu se situace může zase stabilizovat. Proto je prodej ČSA nesmyslný. A ještě mnohem větším nesmyslem je prodej Letiště Praha, o jehož základním strategickém významu pro stát nelze vůbec pochybovat. Kdybychom přijali tuto filozofii ODS a dalších pravicových stran, tak bychom mohli podle ní tvrdit, ať se prodají dálnice či páteřní železniční síť soukromým investorům. Je to prostě nesmysl. Ostatně Poslanecká sněmovna schválila, že krajská letiště přejdou do majetku krajů a minimálně tam zůstanou po dobu deseti let. A myslím si, že kraje samy rychle poznají, jak je pro ně důležité, aby tato letiště měly ve svém majetku. Nejde jen o zabezpečení integrovaného záchranného systému, k čemuž lze tato letiště využít, ale i pro začlenění těchto letišť do ekonomické infrastruktury v krajích. Zruší-li je, tak jejich plochu zpět nikdy nezískají. Fischerova vláda by měla pozastavit přípravu prodeje ČSA i Letiště Praha.

Ing. Pavel Hojda

Zastavit stavby dálnic je nesmysl

Premiér

PS PČR

Vláda

Divoká karta

Rozhovory

Ing. Pavel Hojda

Zastavit stavby d&#225;lnic je nesmysl

Divoká karta

Newsletter

Zastavit stavby dálnic je nesmysl