Dovolte mi zmínit ekonomického experta ODS Martina Kocourka, který v diskusním pořadu Partietelevize Prima v roce 2010 uvedl, že občanští demokraté chtějí dosáhnout tříprocentního podílu deficitu veřejných rozpočtů na hrubém domácím produktu, potřebného k budoucímu vstupu země do eurozóny, v roce 2012. Česká republika by tak teoreticky mohla přijmout euro k 1. lednu 2015. Údajně zde nemluvil za ODS.
Poslední dobou jsme vystaveni tvrdé propagandě proti euru, zejména z iniciativy »zkrachovalých« stran, jako je ODS, které si na této populistické kampani chtějí »urvat« voliče a zamaskovat tak svoje »proslavené« korupční kauzy. Na druhé straně jsme vystaveni proeurovské propagandě ze strany vlády, zejména ČSSD, která měla přijetí eura ve svém volebním programu. Evropská unie nás však nenutí euro přijmout, termín je flexibilní, i když dle mého názoru by se Česká republika neměla k eurozóně vůbec přibližovat, neboť to je spolek dlužníků, a na lepší časy se rozhodně neblýská.
Velké země, jako je Itálie, vstoupily do EU bez dodržených podmínek, na druhou stranu malé země, jako je Litva, která měla o několik desetin procenta vyšší inflaci (2,57 místo 2,5), nebyla přijata. Velké země si mohou diktovat podmínky, ty malé bohužel ne. Rovnoprávnost zemí evropské osmadvacítky tak zůstává v říši snů. Velmi nesouhlasím s argumenty eurooptimistů, že se v Evropě něco děje a my jako malý kluk lezeme pod postel či se schováváme za Krkonoše. Tento příměr jen ukazuje na to, že už nevědí, jak euro obhájit.
Jako odpůrce společné měny jsem s převážnou většinou argumentů souhlasil. Nevýhody společné měny jsou dnes již tak zřetelné, že i obhájci si byli nejistí a ustupovali, protože této politické měně už nevěří ani oni sami. Jasné je to, že když euro přijmeme, tak se budeme podílet na placení dluhů ostatních, což se bude málokomu zamlouvat.
Myšlení našeho obyvatelstva má společného jmenovatele, a to je pohyb »ode zdi ke zdi«. Pružina stlačená velkou chutí k Evropské unii, stvrzená referendem, se vymrštila a prudce vystřelila ke »druhé zdi«, což je nechuť k euru, včetně Unie celkově, a z toho vyplývající nevyvážené argumenty obou zúčastněných stran, které brnkají na emoce. Zatím ve všech státech, které euro zavedly, byl verdikt veřejnosti jasný: euro přineslo drahotu. A s největší pravděpodobností se jí nevyhneme ani my tady.
