Zatímco některá opatření Trumpovy administrativy pramení spíše z postojů Republikánské strany, tento vychází přímo od samotného prezidenta. Velkým zastáncem cel je už od 80. let minulého století a jejich zavádění probíhalo i během jeho první vlády. Rozsah současných opatření ovšem nemá v dějinách USA obdoby. Podle zastánců by mělo zvýšení cel narovnat obchodní deficit, či dokonce zlepšit příjmovou stranu výběru daní. Trump je ovšem dlouhodobě využívá i jako nástroj diplomacie, aniž by si uvědomoval, že se toto bezprecedentní zvýšení cel projeví většinou pouze zvýšením ceny zboží z dovozu na americkém trhu. 

První cla přišla nedlouho po inauguraci a směřovala na dovoz aut, oceli a hliníku, jejichž výrobu by chtěla americká vláda vrátit zpět na domácí půdu. Další pak mířila na konkrétní země, především na zboží z Číny, z EU, ale také z Mexika a blízkého amerického spojence Kanady. Oficiálním důvodem byl údajný příliv nelegálních migrantů a drog, zejména fentanylu, přes hranice, minimálně v případě Kanady však jde o vysvětlení velmi pochybné. Ačkoli došlo k několika odkladům a na většinu zboží se nyní, díky výjimkám, nevztahují, škoda už byla napáchána a vzájemné vztahy výrazně ochladly. 

Opravdový chaos ale nastal po 2. dubnu tohoto roku v souvislosti s oznámením recipročních cel pro všechny státy světa, nazvaném “Den osvobození”. Ta byla na tiskové konferenci prezentována jako odplata za zavedení cel, která ostatní národy zavedly na americké zboží. Ve skutečnosti je ale jejich velikost určena podle obchodní bilance dané země s USA. Země, které do Ameriky vyváží více, než z ní dováží, mají vyšší cla. Pro státy, se kterými mají Spojené státy pozitivní obchodní bilanci, platí plošná 10% sazba.

Původní seznam měl ale i další, někdy až komické nepřesnosti. Zasaženo bylo například i australské území Heardův a McDonaldův ostrov, obydlené pouze tučňáky, nejvyšší 50% sazbu si pak vysloužilo africké Lesotho. Čínu čekalo navýšení stávajících cel v průměru o 145 %, Evropská unie “vyvázla” s 20 %. Naopak Mexiko a Kanada už se dalšímu navýšení vyhnuly, stejně jako státy na americkém sankčním seznamu.

Reakce na sebe nenechaly dlouho čekat. Ceny akcií na Wall Street, ale i na burzách po celém světě okamžitě po oznámení výrazně klesly. Čína se na rozdíl od většiny zasažených států rozhodla nečekat, rychle zavedla odvetná cla a po americké reakci na ně se vzájemné sazby přehouply přes 100%, s důležitou výjimkou pro čínskou elektroniku. Další růst už se ale neočekává, jsou tak vysoká, že by jejich další zvýšení nic nezměnilo. Jak to bude s ostatními zeměmi je ale nejasné, den poté, co nová cla vešla v platnost, byla pro všechny státy kromě Číny na 90 dní pozastavena a zůstávají na minimálních 10%. Akciový trh se velmi rychle přiblížil původním cenám a mohlo by se zdát, že je vše při starém.

I přesto má nedávné dění citelné dopady. Velká část cel je stále platná a i 10% sazba je výrazně vyšší než původní. Stále také není jasné, jestli nakonec nevejdou v platnost zmíněna nová, vyšší cla. Evropská unie se pravděpodobně stane odbytištěm levného čínského zboží, které by jinak mířilo na druhou stranu Atlantiku, a je otázkou, jak se to podepíše na evropském průmyslu. 

Pro Českou republiku jsou obzvláště citlivá cla na dovoz aut. Přímý export je sice minimální, ale různé komponenty vyráběné u nás jsou důležitou součástí mezinárodních dodavatelských řetězců. Obecně patří česká ekonomika orientovaná na vývoz mezi ohroženější země. Jaký bude přesný dopad se zatím nedá určit.