Dnes se chci více zaměřit na téma, které se v posledních dnech opět objevuje v médiích. Téma branná výchova, branná povinnost, základní vojenská služba. Pojďme si prvně připomenout, jak to u nás vlastně je. Tzv. základní vojenská služba byla v ČR povinná až do konce roku 2004, kdy přešla armáda České republiky do režimu profesionální armády. Branná povinnost však stále platí. Branná povinnost slovy zákona je totiž vymezena jako povinnost státního občana České republiky připravovat se k obraně státu a osobně se účastnit plnění úkolů ozbrojených sil České republiky. Co z toho plyne? Dříve každý způsobilý mladý muž chodil na vojnu, kdysi na dva roky, po roce 1993 na rok. Mladí kluci se naučili disciplínu, samostatnost a neseděli jen doma s maminkami nebo u počítače, jak je tomu dnes. Chlap byl prostě chlap. Netvrdím, že vše bylo jen růžové, ale když se rozhlédnu okolo sebe, někteří mladíci by potřebovali vojnu jako sůl, již jen při samotném pohledu na ně. Nicméně vojna není, branná povinnost ano. Neumím si však představit, že by současní mladí lidé bez elementárního výcviku měli plnit funkce obrany státu či jiné vojenské povinnosti. 

Co je na naší armádě také alarmující? Výdaje na armádu v ČR klesají a za rok 2016 byly pod 1 % HDP. Náš závazek přitom zní 2 %. To se ale dodržovalo jen v období 1999–2004, tedy těsně po vstupu do NATO. Armádu je třeba modernizovat, zejména po technologické stránce. Tím nemyslím investovat mnoho miliard do „standardní techniky“, ale vidět trochu více do budoucna a nepodléhat zbrojařské lobby. Současně je nutné zaměřit se na podporu obranyschopnosti pomocí řadového obyvatelstva. Nemyslím znovu zavedení vojny, ale… 

Cesta k bezpečnému domovu vede skrz aktivní zálohy a vojenská cvičení

Před pár dny se v médiích opět objevila myšlenka znovu zavést brannou výchovu do školních lavic. Jaká je reakce? Ředitelé škol se bojí přetížení žáků. Já jsem tedy přesvědčen, že zvláště v kontextu dnešní doby a vzrůstajících hrozeb je naše bezpečnost a obrana státu klíčovým tématem. Tzv. civilní příprava k obraně státu, jak se dřívější branná výchova nyní nazývá, mi připadá jako zajímavá myšlenka a může studentům pomoci. Ten přínos je daleko širší – mladí lidé se připraví, jak se obecně zachovat v nejrůznějších krizových situacích. Současně Svoboda a přímá demokracie Tomia Okamury dlouhodobě volá po krátké a efektivní intenzivní vojenské přípravě obyvatelstva. Ta by mohla být například v délce osmi týdnů a následně v podobě kratších cvičení pro muže (v případě zájmu i ženy) do čtyřiceti let.

V tomto kontextu musím opět vzpomenout na mé oblíbené Švýcarsko. Známý žebříček Global Firepower Index uvádí, že ve Švýcarsku, ve kterém žije něco málo přes osm milionů obyvatel, je celkem 171 tis. lidí aktivních v armádě, z toho 21 tisíc aktivních vojáků a 150 tisíc lidí v záloze. Za Českou republiku (10,5 mil. obyvatel) jsou ve stejném žebříčku následující čísla: cca 26 tis. aktivních lidí v armádě, kteří jsou rozděleni na 24 tis. vojáků z povolání a něco málo přes 2 tis. aktivních záloh. Sami si udělejte obrázek, jak bychom asi byli schopni ubránit naše hranice. Pojďme se inspirovat Švýcarskem, kde mají aktivní zálohy kromě uniformy doma také své střelné zbraně. A že je tento model pozitivně akceptován obyvatelstvem? To dokazuje i referendum z roku 2013, kdy 73 % občanů hlasovalo proti zrušení všeobecné branné povinnosti. Jako extrém lze vidět situaci v Izraeli. Země, která má podobnou populaci jako Švýcarsko, má hned 550 tisíc vojáků v záloze.