Erdogana Západ velice sklamal. Potřeboval odstranit Asada a Západ dal protivládním vzbouřencům příliš málo peněz a zbraní. Západ nedokázal donutit Putina, aby opustil Sýrii a Asada nechal na holičkách. Erdogan se neptá na důvody, proč to Západ nedokázal. V jeho očích je Západ zrádce, nevěřící a nezaslouží si úctu.
Erdogan není hlupák. Ví o čem byla Sykes-Picotova dohoda a tuší, o čem se domlouvá Lavrov s Kerrym.
Proto jede Erdogan do Petrohradu. Nehodlá se sbližovat s Ruskem, se svým historickým nepřítelem, který tolikrát Turecko porazil. Rusko vyhnalo Tatary z Krymu, Turky z Balkánu, Rusko bylo na straně Francouzů a Britů, když si parcelovali Osmanskou říši.
„Jenom blázen a Alláhem zapomenutý zabíjí nepřítele svých nepřátel“. Nepřítelem je slabošská a neschopná Evropa. Nemá co nabídnout. Rusko je sice rovněž nevěřící ďaur, ale je to na rozdíl od Evropy silný ďaur. S ním se (tajná) dohoda uzavřít dá. Například o tom, že si Rusko ponechá západní Sýrii ve svém vlivu a zapomene na všechno východně od Eufratu.
Erdogan ví, že musí jednat. Musí jednat s Putinem, než Putin odjede na zasedání G20 do Číny, protože tam bude Putin nejvýznamnější host. Tam se budou domlouvat sféry vlivu pro obě varianty výsledku amerických prezidentských voleb (Donald Trump nebo Hillary Goldman Sachs). A Erdogan po potlačení puče potřebuje aspoň jedno vítězství. USA Gülena nevydají a Evropská Unie Turecko do své náruče nepřijme. Je jedno, kolik pučistů padne za oběť represím, pokud Erdogan neprokáže svoji sílu, pučisté budou mít následovníky. Dohoda s Ruskem se bude hodit. Možná i jako vstupenka na novou hedvábnou stezku. Kromě toho, Rusko války nezačíná, ale ukončuje. Obvykle jako vítěz.
A Putin bude jednat rád. Za prvé, je nedostižným mistrem ve vyjednávání s cílem vyhnout se konfliktu. Vážně, kdo si může vzpomenout na vyjednávání na nejvyšší úrovni, kde si Putin nesjednal když ne mír tak aspoň příměří a k tomu jako bonus nějakou (malou strategickou) výhodu? Za druhé, proč by nejednal s někým, kdo Merkelové a Junckerovi nakopává zadek (a nutno říci, že prostřednictvím migrantů velmi dobře). Putin ví, že americká administrativa pro svou „východní“ politiku potřebuje jenom takovou Evropu, která bude za zájmy Goldman Sachs bojovat do posledního Eura v evropských peněženkách. Druhou migrantskou vlnou v Erdoganově režii oslabená Evropa rovná se oslabené Spojené státy rovná se pro Putina možnost nabídnout Evropě novou Jaltu. Teprve tím Putin v Rusku překoná neblahé dědictví po Jelcinovi.
To, na co se díváme v přímém přenosu, není o sbližování Ruska s Tureckem. Je to pragmatický pakt o neútočení.
Pikantní je, že by na tom paktu Putin-Erdogan Evropa mohla vydělat. Musela by ovšem mít ve svém čele státníky, kteří se dívají nikoliv na špičku nosu, ale tak daleko jak vidí a ještě kousek za roh. Aby dokázali vyjednat dalších 70 let míru.
Otázka zní – smíří se globální Minotaurus (deficity Spojených států) s tím, že s mírem skončí růst růstu zisků na Wall Streetu?