Ten mne ve vysílání Otázek Václava Moravce dne 9. ledna 2011 v přímém přenosu nařknul z toho, že patřím mezi „známé kmotry“ a údajně jsem se měl skrytě podílet na řízení ústecké krajské pobočky Ředitelství silnic a dálnic (ŘSD).Jak jsem již uvedl, výše uvedené tvrzení Víta Bárty jsem od první chvíle veřejně odmítl a žádal jsem Víta Bártu, aby svá tvrzení buď doložil, anebo se za svá slova veřejně omluvil. Protože ani jednoho nebyl Vít Bárta schopen, podal jsem v této záležitosti žalobu na ochranu osobnosti. 

Nadále platí, že v rámci soudního řízení a ani v rámci rozhodnutí Ústavního soudu nikdy nezaznělo, že výroky pana Bárty na moji osobu byly pravdivé. Celý spor od rozhodnutí Městského soudu v Praze se točil pouze okolo otázky, kdo je odpovědný za výroky na adresu mé osoby. Zda osobně bývalý ministr Vít Bárta nebo Ministerstvo dopravy ČR. 

Nejprve totiž Městský soud v Praze žalobu proti ministerstvu dopravy zamítl s tím, že odpovědným je přímo pan Bárta. Až odvolací Vrchní soud v Praze došel k odlišnému právnímu názoru, ovšem pouze v tom smyslu, že odpovědnost za nepravdivé výroky leží na bedrech ministerstva dopravy.

Ústavní soud tedy pouze konstatoval, že osobou, která je odpovědná za nepravdivé a urážlivé výroky pana Bárty, je ministerstvo, nikoli bývalý ministr. Opakovaně zdůrazňuji, že žádný ze soudů, a to ani Ústavní soud, nedošel k názoru, že by Vít Bárta v pořadu Otázky Václava Moravce uváděl pravdivé informace.

Žádám proto média, aby závěr Ústavního soudu neprezentovala jako mou prohru, respektive jako potvrzení pravdivosti výroků Víta Bárty. Nadále trvám na tom, že výroky uvedené v pořadu Otázky Václava Moravce dne 9. ledna 2011 byly nepravdivé a bylo jimi zasaženo do mých osobnostních práv. S tímto názorem, jak jsem doložil výše, se shodují i soudy.