Děkuji za slovo, pane předsedající, pane ministře, kolegyně, kolegové, už je to po několikáté, co se vracíme k tomuto materiálu, který není nedůležitý a obsahuje řadu věcí, které v oblasti potravinářské politiky nebo chcete-li potravinářské produkce, potravináři po něm volají. A potřebujeme řadu změn udělat. Ale nepotřebujeme možná některé pozměňovacími návrhy, které upravují celou tuto materii. Já se zmíním jenom o několika pozměňovacích návrzích a dovolím si jejich komentář.
O návrhu kolegů z SPD, kteří tentokrát ve třetím čtení nahradili kolegy z hnutí ANO, navrhují kvóty na pultech českých obchodů, kvóty na české potraviny, což v praxi bude znamenat omezování dovozu a samozřejmě zvyšování cen potravin velmi uměle a nedobře nastavené. Navíc pozměňovací návrh tak, jak je napsán, je téměř nekontrolovatelný a složitě proveditelný. Tak trochu podezírám kolegy pouze z publikace nebo prezentace politického nadpisu Česká potravina, protože to je to, co se v České republice líbí, ale tento pozměňovací návrh, který je zcela v rozporu s evropským právem a myslím si, že je i v rozporu principiálně s dohodou, kterou jsme jako Česká republika s Evropskou unií udělali, zamezuje obchodu, omezuje obchodování a snižuje šanci lidem vybrat si potravinu podle jejich gusta. Myslím si, že v okamžiku, kdy Česká republika nebo Ministerstvo zemědělství předloží Evropské komisi k notifikaci tuto část návrhu zákona, pokud tento pozměňovací návrh projde, nemůže jej Evropská unie nebo Evropská komise schválit. Takže je to pouze deklarace. Nic, co by se v praxi dalo podle mě realizovat. A jde zcela proti zájmům lidí, kteří nakupují potraviny v České republice.
Chceme-li pomoct české potravině, pak musíme podporovat aktivně produkci a v rámci ještě krátkého řetězce produkci v co možná největším počtu producentů podporovat rodinné farmy, podporovat malé producenty potravin, tam bude bezesporu jasné, o jakou potravinu jde. A nemuseli bychom se zabývat takovýmito promiňte mi nesmysly a spíš populistickými výkřiky než opravdu reálnou podporou existence a produkce českých potravin.
K návrhu, který tady zpochybňoval pan ministr zdravotnictví - já stejně jako většina mých kolegů podporuji návrh pana kolegy Birkeho, neboť přináší sjednocení dozoru nad požadavky potravinového práva v zařízeních společného stravování otevřeného typu. Tak jak zde říkal ministr zemědělství a já s ním v tomto ohledu velmi souhlasím, už od roku 2015 Státní zemědělská a potravinářská inspekce kontroluje přibližně 30 000 provozoven společného stravování otevřeného typu. Státní zemědělská a potravinářská inspekce má zkušenosti s fungováním a nejsou s tím žádné problémy a není nejmenší důvod, aby došlo ke sjednocení této kontroly pod jednu jedinou instituci. To z pohledu podnikatelského prostředí, z pohledu producentů potravin je určitě úleva, jakkoli státu zůstane v rukou kontrola produkce potravin a kontrola společného stravování otevřeného typu. Proto velmi pléduji za to zjednodušení, které myslím už svou existencí prokázalo, že je funkční a pro podnikatelský sektor znamená ulehčení, o něco méně razítek bez ohledu na to, že nadále budou muset dodržovat přísná hygienická pravidla týkající se produkce potravin.
Pak ještě zmíním dvojí kvalitu, o které jsme také hodně mluvili. Evropská legislativa dělá z prodejce potravin zároveň výrobce, což zejména tak, jak zde říkal můj předřečník, může zkomplikovat situaci malým prodejcům potravin, protože oni nejsou schopni ovlivnit, jaký výrobek se jim dostane a jak vypadá jeho detailní složení, které nabízí ve svých obchodech, zejména v malých obcích a městech. Prostě tuhle sílu nemají a nikdy mít nebudou.
Byli jsme ujištěni na jednání zemědělského výboru, že probíhající kontroly toto budou brát v úvahu, jakkoli opravdu ten princip, kdy prodejce v obchodě zároveň zavazujeme k tomu, že je zodpovědný za kvalitu toho zabaleného výrobku. To je prostě naprosto nelogické a doufám, že to při výkonu kontroly Státní zemědělská a potravinářská inspekce vezme v potaz. Protože pokuty, které jsou tam navrhovány, jsou v podstatě likvidační. Jsou v situaci, že kdyby se to takto použilo, tak můžeme v podstatě zavírat jeden malý obchod za druhým. A to věřím, že si tady nikdo nepřeje a doufejme, že do budoucna se tato evropská legislativa změní, aby bylo jasné, kdo je výrobcem a producentem potravin a kdo ji prodává a kdo za co opravdu může.
A třetí blok, pozastavím se u pozměňovacích návrhů týkajících se potravinových bank. Zemědělský výbor podpořil rozšíření možnosti, ke komu je možné distribuovat potraviny z potravinových bank. Podle návrhu nebo doporučení zemědělského výboru už to nebudou jenom klienti sociálních služeb, ale v podstatě se tím pozměňovacím návrhem přijatým zemědělským výborem otevírá možnost, že tu potravinu může dostat každý. Úplně každý, to jenom zdůrazňuji. Říkáme, ne už klienti sociálních služeb, ale v podstatě každý, kdo má oprávnění distribuovat potravinu z potravinové banky, ji může dostat. A já navrhuji pozměňovací návrh, který tak trochu upravuje možnost, kdo může prezentovat a reklamovat skutečnost, že s tou potravinou z potravinové banky nakládá a v čím jméně takto činí. Myslím si, že prezentovat skutečnost, že posílá potraviny do potravinové banky, má ta firma nebo obchodník, který tak činí, případně organizace či veřejně prospěšná společnost charitativní a humanitární, která ty potraviny skladuje a připravuje k další distribuci. Nikdo další by neměl svým jménem rozdávat potraviny z potravinových bank. Považoval bych to za jistou míru hyenismu a je třeba tomu předcházet. Proto navrhuji upřesnění v tomto zákoně, kdo může využívat ke své prezentaci distribuci potravin z potravinových bank.
A v části legislativní, podávání pozměňovacích návrhů, hlásím se k nim, podám legislativně technickou, která upravuje kompatibilnost s pozměňovacími návrhy, které dostaly podporu od zemědělského výboru tak, aby byly hlasovatelné. Děkuji vám za pozornost.
