Já se pokusím být krátký. Chce se mi říct některé věci k připomenutí té minulosti, protože tady to z debat vypadá, jak kdyby pan ministr vládl nebo byl ministrem už tak pět let, protože když voláme po odstranění byrokracie a o tom, jak je to špatný a říkáme tady jak pro ty zemědělce české zase uděláme něco špatného, tak jenom musím prostě připomenout, nedá mi to, že vážení kolegové, kteří tady přede mnou mluvili, už tady kopou do pana ministra, že mohli osm let tu situaci změnit. A to, že v situaci, ve které tady jsme, tak je samozřejmě z významné části dědictví, které přebíráme.

Ale abych byl objektivní, také musím připomenout, že ten návrh zákona, který tady je, vznikal určitě ne tři měsíce, pan ministr to potvrdí, ale spíše tak tři čtvrtě roku. To znamená, že je z velké části ještě dílem bývalého vedení Ministerstva zemědělství. A řadu těch věcí - a musím zase objektivně říct, reaguje na to, ten návrh zákona na situace se škůdci, které jsme tady v minulém volebním období měli a měli jsme jich vrchovatě oproti jindy. Nebyl to jenom hraboš, ale také bekyně, vlci, prase divoké a další, se kterými se budeme muset vypořádat, doufám v mysliveckém zákoně brzy nebo minimálně aspoň v letošním roce, abychom tu situaci řešili.

Tady ten návrh zákon reaguje na hraboše polního a některé další situace, které v České republice v téhle oblasti máme. Bohužel asi nepůjde, ze zkušenosti víte, ti, kteří se v tom odborně pohybujete již delší dobu, není možné udělat tlustou čáru mezi kompetencí Ministerstva zdravotnictví a kompetencí Ministerstva zemědělství, vždycky se to bude nějak prolínat. A my, co jsme byli v minulém volebním období v zemědělském výboru, jsme byli jednotní v tom, co jsme chtěli po Ministerstvu životního prostředí. Ale Ministerstvo životního prostředí se k tomu zase stavělo úplně jinak, tak to jenom připomínám, že ta debata prostě nikdy není a nikdy nebude úplně jednoduchá.

Bylo možné na přemnožení toho hraboše polního reagovat mnohem rychleji, daleko efektivněji, o tom já jsem hluboce přesvědčený, ale Ministerstvu životního prostředí se nechtělo. Paní kolegyně Oborná to potvrdí zcela určitě, byť tady vyčítá panu ministrovi zemědělství, jak už je na to připravený, že už to určitě vymyslel. No nemohl to vymyslet, protože známe kompetenční zákon a víme, že to je na základě komunikace mezi jednotlivými resorty a ten resortismus je někdy bohužel na škodu. V našem případě, v případě zákona o rostlinolékařské péči, tam patří ještě třetí ministerstvo, a to je Ministerstvo zdravotnictví.

A já potvrzuji to, co tady říkal pan kolega Kott i pan kolega Pražák. Je opravdu problém v oblasti využívání těch jednotlivých přípravků, protože Česká republika je v oblasti ovoce a zeleniny malým trhem a tak jak jde vývoj těch přípravků v Evropě dopředu, tak se některým producentům a výrobcům těch nových přípravků nevyplatí se na českém trhu realizovat a ovocnáři a zelináři nás oprávněně upozorňují na fakt, že ztrácíme konkurenceschopnost, protože náš proces certifikace - a já věřím, že pan ministr zemědělství to dobře slyší, a doufám, že i ministr zdravotnictví nebo naši kolegové, kteří jsou ve zdravotním výboru, protože ti by to měli slyšet také - že náš proces certifikace, který u těch jednotlivých přípravků musí každý výrobce absolvovat, je drahý a dlouhý a to hendikepuje české producenty potravin v oblasti ovoce a zeleniny a s tím bychom společně měli něco udělat, byť se mi nelíbí už v tuhle chvíli, ještě jsme nedoprojednali první čtení zákona, už tady mluvit o tom, jestli už máme připravenou novelu.

Ne, to já myslím, že bychom maximum té debaty, která bude teď v průběhu těch týdnů, které budou následovat, věnovat tomu, jestli můžeme něco už udělat teď, jestli jsme schopni se s kolegy ze zdravotního výboru, s Ministerstvem zdravotnictví a případně s Ministerstvem životního prostředí domluvit na některých změnách, které nám v minulosti společně, podotýkám, vadily, protože jsme s bývalým panem ministrem životního prostředí o tom mluvili všichni - my, tehdy opozičníci, vy koaličníci, a nebyli jsme nijak schopni donutit Ministerstvo životního prostředí k rychlejší reakci, tak jak bychom si my bývali byli představovali. Ale ministr životního prostředí minulý to viděl jinak.

Proto já tady chci říct, že ta hranice není tlustá čára, vždycky tam bude nějaké možná, kdyby, a nakonec rozhodne ta fyzická osoba, která tu kompetenci v daném místě bude mít, ať už to bude orgán ochrany přírody a krajiny či orgán Ministerstva zemědělství nebo někdo jiný definovaný.

Jinak podtrhuji, že to opravdu problém je, co se týká těch přípravků, že bychom měli hledat společnými silami, jak ten proces certifikace a využívání těch přípravků - tady jsou třeba certifikovány v Německu, v silných, zemědělsky silných zemích Evropské unie - aby se sem ten přípravek prostě dostal a umožnili jsme našim ovocnářům a zelinářům jej využít, protože se to výrobcům bohužel vzhledem k naší legislativě a ceně, kterou to stojí, prostě nevyplatí. Jestli pro to chceme něco udělat, pak musíme společně a já bych skoro byl přesvědčený o tom, že problém nebude pan ministr zemědělství, myslím tím resort ministerstva zemědělství, ale spíš resort Ministerstva zdravotnictví, protože ten proces certifikace se jich týká zejména, a jejich kompetencí. Děkuji za pozornost a doufám, že už půjdeme k závěru. Přece jenom času na odbornou debatu budeme mít mezi prvním, druhým a třetím čtením.

Děkuji vám za pozornost.