Z bioodpadu získaný biometan (BioCNG) je svým složením téměř identický se zemním plynem. Mohou jej využít nejen Pražské služby při svozu odpadu, ale i další městské společnosti pro svoje technické vozy a potenciálně i vozový park MHD. Pražské služby mají nyní za úkol vyhodnocení nejvýhodnějšího řešení pro město. V úvahu připadá a jako ekonomicky nejvýhodnější vychází výstavba bioplynové na pozemcích v areálu ZEVO Malešice případně v bezprostředním okolí hlavního města.

Bioplynová stanice by měla využívat technologie mokré anaerobní fermentace pracující v termofilním režimu. Jde o technologicky propracovanou variantu využívanou v zemích po celém světě, která zaručuje stálou produkci bioplynu a kvalitu výstupního materiálu. V jejím průběhu dochází v bioplynové stanici k přeměně svezeného bioodpadu a biomasy v bioplyn. Ten lze následně využívat různě – přeměnit jej na biometan nebo bioCNG, vtláčet do plynovodů nebo uložit do tlakových zásobníků. Zbytkový produkt, tzv. digestát, je v duchu cirkulární ekonomiky možné dále použít jako hnojivo pro zemědělskou i nezemědělskou půdu. Problém by neměl představovat ani zápach, jelikož se počítá s variantou skladování odpadu v rozsáhlých továrních halách.

Pražské služby, a.s., v předloženém návrhu vycházely ze studie proveditelnosti, kterou vypracovala společnost Grant Thornton Advisory. Ta se ve svých závěrech přiklání k variantě bioplynové stanice s objemem 50 tisíc tun. Jedná se o vůbec nejčastější variantu využívanou evropskými městy. Oproti méně kapacitním zařízením pojme o 67 % více odpadového materiálu, přičemž náklady na její uvedení do provozu překračují ostatní varianty pouze o necelých 14 %. I při takovémto maximálním objemu bioplynová stanice funguje i při počátečním menším zatížení.

„Městské odpadové bioplynové stanice jsou dnes integrální součástí městského odpadového hospodářství v západní a severní Evropě. Dobré příklady najdeme v Oslu, Berlíně, Hamburku, Miláně či Vídni. Energie v podobě biometanu (BioCNG) je zde často využívána jako palivo pro městské autobusy nebo nákladní vozidla městských služeb,“ říká Patrik Roman, generální ředitel Pražských služeb, a.s.

„Areál ZEVO pro výstavbu preferujeme i kvůli dojezdové vzdálenosti a výhodné poloze vedle stávajícího zařízení pro nakládání s odpady. Díky tomu by byly logistické náklady na svoz bioodpadu podstatně nižší,“ vysvětluje náměstek Hlubuček: „Vstupní investice by mohla dosáhnout zhruba 600 milionů korun. Přímo v areálu ZEVO by navíc mohly být vybudovány napájecí stanice na bioCNG pro potřeby vozového parku Pražských služeb.“

Analýza společnosti Grant Thornton Advisory se zabývala i dalšími pěti variantami. Kromě joint venture však všechny varianty vycházejí jako neekonomické a nevyhovující potřebám hlavního města.

„Bioodpad je jednou z dosud méně běžně tříděných komodit. Může přitom tvořit až čtyřicet procent hmotnosti směsného komunálního odpadu. Právě na podporu třídění tohoto druhu odpadu obyvateli města se nyní v Praze zaměřujeme. Každý si nyní může objednat popelnici na bioodpad ke svému domu. Gastroodpad pak v pilotních projektech svážíme z provozoven a od živnostníků,“ říká náměstek Hlubuček.

Z výsledků vyhodnocení Plánu odpadového hospodářství hl. m. Prahy za rok 2017 vyplývá, že z celkového množství cca 430 000 tun odpadu bylo 56 % energeticky využito prostřednictvím spalování a 27 % bylo zrecyklováno. Do roku 2025 je však podíl recyklace potřeba přibližně zdvojnásobit, k čemuž by bioplynová stanice mohla významně pomoci. Odhadovaná efektivní kapacita stanice pro Prahu tak začíná na 50 000 tun.

Pražská bioplynová stanice by mohla být uvedena do provozu nejpozději v roce 2028.