První dny prvního jarního měsíce nepřivítala Česká republika slunečným počasím, ale naopak bouřkovým mrakem v podobě hrozící stávky zaměstnanců dopravních podniků. Důležité je zejména ono slovo hrozící. Česká republika již zažila stávku dopravních zaměstnanců několikrát a vždy se z ní celkem s úspěchem a poměrně rychle vzpamatovala. Zřejmě proto se odborářští předáci rozhodli přitvrdit a použít jako zbraň hrozbu stávkou. Hrozbu, která se stále odkládá, přesouvá se z pondělka na čtvrtek a český občan skutečně neví dne ani hodiny.
Této hrozbě a nátlaku jako první podlehla vláda, která se nechala deklasovat na pouhého poslíčka, který do Poslanecké sněmovny doručí odborářský návrh na změnu zákona o DPH. A aby vyhověl opravdu ve všem, předseda vlády požádal o projednání tohoto zákona ve stavu legislativní nouze. Pro skutečnost, že předvolební boj se rozhořel naplno a že v kampani budou zřejmě používány opravdu všechny prostředky, nemůžeme najít pádnější důkaz, než je historie a současnost již zmíněné změny zákona o DPH. A právě tímto zákonem jsme se zabývali na naší mimořádné (16.) schůzi v pátek 5. března 2009.
Odbory ani ČSSD si vyššího zdanění "nevšimly"
Kde tedy je jádro pudla? Do Poslanecké sněmovny byla 7. srpna 2009 předložena novela zákona o DPH. Tato novela zaváděla do našeho právního systému některé povinné evropské normy, a kromě nich navrhla zavést i normu nepovinnou. Jednalo se o akceptaci článku Směrnice Rady EU o stanovení daně ve zvláštních případech. Tato pravidla by měla členským státům umožnit účinný boj proti daňovým únikům. Jejich součástí je i zdaňování zaměstnaneckých benefitů z ceny obvyklé, tj. z ceny, za kterou si podobnou službu koupí člověk v podniku nezaměstnaný.
Stojí za to připomenout, že zpravodajem k tomuto zákonu byl v Poslanecké sněmovně pan Miroslav Svoboda, stranickou příslušností sociální demokrat. A že tento pán ve své zpravodajské zprávě zdůraznil, jak důkladně se bude normě věnovat, jak podrobně ji bude pročítat a jak si k ní nechá udělat odborné expertízy (viz ZDE). V dalším projednávání se ale již neozval jediný hlas, který by s jakoukoli částí novely zákona nesouhlasil a přestože na její studium měli poslanci čas až do listopadu 2009, bez jediné pochybnosti ji jednomyslně schválili.
V prosinci přišla norma do Senátu a i my jsme ji bez problémů projednali a schválili - její povinné části musely začít platit od 1.1.2010, jinak by byla Česká republika vystavena možné pokutě ze strany EU. A pořád se nic nedělo a odboráři v klidu spali či lyžovali na svých podnikových chatách. Najednou se v únoru probudí jako Sněhurka po polibku sličného prince a zjistí, že vlastním šlendriánem mohli něco zanedbat. Jak z toho ven? Nejlépe s co největším hlukem svalit vinu na někoho jiného. A tak začaly hrozby a vydírání - vlády, politiků i všech občanů České republiky. Vždyť my jsme odboráři a kdo je víc?
Úřednická vláda pod diktátem odborů
Za sebe musím říci, že se mi bytostně příčí jednání pod takovým tlakem a že mi vadí, že mu vláda rychle a plně podlehla. Navíc nechápu, jak někdo může plnit funkci poslance či senátora a zároveň říkat, že nevěděl, co zákon, pro který hlasoval znamená a že mu nikdo nic nevysvětlil. Pokud pominu, že je to lež, protože ministr financí to opakovaně vysvětloval jak v Poslanecké sněmovně, tak i v Senátu, zavání mi podobné tvrzení naprostou nekompetentností a leností. Tohle všechno společně s tím, že odbory požadovaná a vládou navržená změna zákona, jehož novela sotva vešla v platnost, je vůči většině obyvatel naší země diskriminační, mě vedlo k tomu, že jsem hlasoval pro její zamítnutí.
Zastávám názor, že ono klíčové ustanovení §36a skutečně je a ještě bude přinejmenším sporné. Již nyní se ukazuje, že nelze přesně stanovit jeho přínos pro státní rozpočet. Zcela jistě bude příčinou mnoha soudních sporů, protože stanovit cenu obvyklou není nic jednoduchého a nesporného. Může se tak stát, že náklady na existenci tohoto ustanovení nakonec převýší jeho výnos. U všech zákonů, a to nejen daňových, se ale snažím o systémová řešení. Odborářský požadavek jím ale rozhodně není. Současný spor se však ani o žádných systémových změnách nevede. Jde pouze o předvolební boj, který se vymyká všem pravidlům slušnosti.
Bohužel Poslanecká sněmovna argumenty Senátu nepřijala a hlasovací koalice KSČM - ČSSD - KDU-ČSL svými 106 hlasy odborářskou cestu schválila. I přes to byla pro mě moje mise v Poslanecké sněmovně, kdy jsem obhajoval stanovisko Senátu, velmi poučná. O to víc si teď vážím Senátu, jeho schopnosti nelézat kompromisy, věcná řešení a hlavně komunikovat.
Petr Pakosta
