Místo tichého a klidného rozjímání se stáváme štvanci, hnanými za konzumními lákadly, která se na nás hrnou z reklam. Když potom večer dopadneme před televizní obrazovku, slyšíme naopak jednu katastrofickou zprávu vedle druhé, od hospodářských výsledků členských států Evropské unie, přes uprchlé vězně a děsivé statistiky dopravní nehodovosti až po hrozící celosvětovou finanční krizi. Aby člověk mohl po takovém dni usnout, chtělo by to malý zázrak.
Zkusme si proto takový zázrak sami vytvořit. Možná by k němu (a tedy i k našemu lepšímu spánku) stačilo, kdybychom vrátili adventnímu času jeho původní význam a smysl. Vždyť předvánoční doba byla vždy určena k zamyšlení a rozjímání nad věcmi důležitými a podstatnými pro náš život a vztahy a k určitému bilancování celého uplynulého roku. Pojďme se tedy aspoň na chvíli zastavit a ohlédnout se zpátky na to, jaký byl rok 2011.
Každý z nás má tendenci posuzovat rok podle velkých událostí, které se v něm staly. Někdo nám onemocněl nebo se naopak uzdravil, dítě propadlo ve škole nebo se naopak dostalo na prestižní gymnázium, vyhodili nás z práce nebo jsme naopak získali lépe placenou pozici, někdo se narodil a jiný zemřel. Rok má ale 365 dní a ty jsou naplněny spoustou, i třeba drobnějších, událostí, příhod a setkání, které nás nějak obohacují. Každá maličkost, která se nám podařila, nás posouvá někam dál a pokud se nám navíc povedlo udělat něco pro druhé, určitě to nebyl rok ztracený.
Když pominu – trochu trpký - pocit zadostiučinění, že na má slova o životaschopnosti a úspěšnosti evropského panstátu došlo, myslím, že rok 2011 byl úspěšný. Stačí, když se z globálních měřítek a celosvětových problémů přenesu zpět k nám na náchodsko. Když se podívám do zpráv z činnosti našeho Nadačního fondu a připomenu si, kolik věcí se povedlo, kolik projektů se uskutečnilo a kolika lidem jsme mohli být užiteční, určitě to nebyl rok marný.
Velmi úspěšně již několik let pokračuje projekt Děti dětem – spolupráce mezi žáky z Nového města a rumunského Gerniku, kterou podporujeme od samého počátku, stejně tak úspěšný je Memoriál Jirky Beka, na kterém spolupracujeme s místními mladými hasiči. Pokládám za velmi důležité dát dětem a mladým lidem možnost trávit volný čas smysluplně a ukázat jim nějaký cíl. I proto se snažíme naše projekty směřovat ke sportu a to všech druhů (mažoretky, akrobatický rokenrol, fotbal…). Rozhodně ale nezapomínáme ani na lidi hendikepované. Jsem rád, že se podařilo zprostředkovat návštěvu předsedkyně Podvýboru pro osoby se zdravotním postižením v Náchodě a vyměnit si vzájemně informace, dojmy, obavy a domluvit se na další spolupráci. No a určitě nesmím zapomenout na novou sanitku pro Vodní záchrannou službu, na jejíž koupi jsme se podíleli. Pokud mohu mít nějaké novoroční přání, pak je to, ať zůstane co nejméně využitá, ale když už, tak ať slouží nejlépe, jak může.
Náchod je živé, měnící se město, které se stává stále lepším místem pro život svých obyvatel. Po mnoha letech se podařilo otevřít nový prameník Idy a náchoďáci tak mají další místní chloubu (dokonce posvěcenou arcibiskupem Dominikem Dukou). Na zprovoznění prameníku pracovala celá řada lidí, a to ve svém volném čase a bez jakékoli odměny, jen proto, aby se dobrá věc podařila. A to je ze všeho nejdůležitější. Když každý z nás bude dělat co může, aby se nám tady žilo lépe, bude přemýšlet o lidech a věcech kolem sebe a čas od času se zastaví, aby se ohlédl, vrátíme nejen vánočnímu času jeho smysl, ale sami sebe vrátíme k těm správným hodnotám, na které nikdo reklamu nenatočí.
Přeji proto do roku příštího nám všem více času. Času na nadhled nad hloupostmi a malichernostmi, času na soucit s druhými, času na vnímavost a pochopení, času na klidné zastavení. Možná budeme mít pod stromečkem méně věcí z reklam, určitě ale budeme mít lepší spánek.
