Plán se drží příliš u země, a to obzvlášť v požadavcích na zvyšování podílu obnovitelných zdrojů v energetice. Silniční doprava je další z oblastí, kterou tento plán neumí příliš uchopit a stále počítá s navyšováním biopaliv první generace a jejich přimíchávání do benzínu a motorové nafty.

A nejen to: I v energetice počítá se spalováním a spoluspalováním biomasy v neudržitelné míře. Otázkou je, jak jej chce vláda naplnit poté, co vytěží kůrovcem napadané lesy? Objem biomasy prostě není v tomto plánu možno splnit. Dále se zde objevují líbivá prohlášení o tom, že vláda fandí decentralizovaným zdrojům energie, ale chybí jakákoliv vize se zapojením obcí, družstev a místních komunit. Pokud si dokument přečteme důkladně, tak vidíme neprovázanost s dalšími strategickými dokumenty. Je to spíše výsledek resortismu a celé koncepci chybí jasná a zastřešující vize.

V jedné části vláda sice předpokládá, že bezuhlíkové zdroje vyřešíme pomocí jádra, na druhé straně však odmítá financovat výzkum malého českého modulárního reaktoru ve špičkovém výzkumném pracovišti v Řeži. Právě o malých modulárních reaktorech se hovoří jako o energetických zdrojích 21. století. Ústav tak bude odkázán na žádosti o drobné granty. Přitom jen příprava tendrů na výstavbu velkých jaderných zdrojů stojí miliardy. Česká republika si zaslouží posunout energetiku do 21. století, která umožní, abychom mohli dýchat čistý vzduch a nezdevastovali přírodu kolem sebe.