Rád bych vás poprosil o podporu pozměňovacího návrhu, který jsem předložil s paní poslankyní Mračkovou Vildumetzovou, a který je v současné proceduře označen jako C1. Opět využiji samotnou důvodovou zprávu této novely a zdůrazním, že hlavním účelem výběru místních poplatků je zajistit příjmy do rozpočtu obcí.
Tyto příjmy mají kompenzovat náklady, které obec vynaloží v souvislosti se soustředěným turistickým ruchem a službami s ním spojenými. Především tedy v oblasti rozvoje infrastruktury, péče o veřejnou zeleň a prostranství a další. Dá se tedy konstatovat, že účelem ubytovacích poplatků je především přispět na tyto zvýšené náklady obcí, které by v případě stejného počtu rezidentů prostřednictvím např. rozpočtového určení daní činily dokonce několikanásobek oproti příjmům z místních poplatků. (V sále je neustále hluk.) Jestli můžu poprosit pana předsedajícího...
Z toho, co jsem jmenoval, je patrné, že turistické destinace jsou tím pádem značně znevýhodněny. Stejný názor má i Sdružení lázeňských míst, které jménem svého předsedy zaslalo dopis, který jste určitě také obdrželi. Já si z něj dovolím krátce citovat: "Vážené poslankyně, vážení poslanci Parlamentu ČR, dovoluji si vás jako starosta města Františkovy Lázně a zároveň předseda Sdružení lázeňských míst ČR ještě před schválením změny zákona číslo 565/1990 Sb., rád bych vás seznámil s připomínkami, které se pro schválení tohoto tisku mohou zdát minoritní, avšak negativně zasahují velmi vážně do rozpočtu zejména lázeňských měst České republiky. Účastnil jsem se i posledního zasedání rozpočtového výboru Parlamentu ČR, bohužel ale nebylo mi umožněno veřejně k členům výboru promluvit.
Nebudu se dlouze rozepisovat o velmi nákladné péči o zeleň a úklid v turistických městech. Každému, kdo se lázeňským městem prošel, musí být jasné, že tato nadstandardní služba v těchto městech něco stojí, a není třeba vysvětlovat, že náklady na údržbu zeleně v lázeňských městech jsou pro jejich rozpočty velmi zásadní. Pokud je zájem i v budoucnu udržet kvalitu parků, lesoparků a městské zeleně, tedy tzv. terapeutickou krajinu v lázeňských městech, které jsou výkladní skříní naší země v oblasti životního prostředí, je třeba zajistit i financování pro další roky.
Zákon, kterým se ruší ustanovení o rekreačním a lázeňském poplatku a nahrazuje se pouze poplatkem ubytovacím, činí pravý opak. Peněz bude v lázeňských rozpočtech méně, více vyberou pouze města, ve kterých jsou ubytovny a campingy. Důvody. Za prvé. Lázeňský poplatek byl stanoven v roce 1990 ve výši patnáct korun. Od té doby nebyl novelizován a jeho výše opravdu neodpovídá evropskému průměru. Při sloučení s poplatkem ubytovacím by se dle návrhu v roce 2020 vybíralo dvacet jedna korun a od roku 2021 bude možné vybrat až padesát korun. Pokud by tato výše byla pro ČR jako maximální na dalších třicet let, jsme již nyní na chvostu střední Evropy. Zde je i tato částka překonána již několik let a částku ve výši dvě eura zaplatíte na horách, u vody a v lázeňských městech střední Evropy již několik let.
Největším problémem pro lázeňská města je ale navrhované osvobození od tohoto poplatku. Lázeňská města se zabývají převážně pacienty v seniorském věku a dětskými pacienty. Díky osvobození osob do osmnácti let a nad šedesát pět let věku, přijdou tato města až o 80 % tohoto poplatku. Již navržená změna z věku 70+ na 65+ je obrovským zásahem do výběru poplatků v rozsahu desítek procent. Je třeba si uvědomit, že vycházíme z průměrného věku cca 67 let. Toto osvobození nemá dle mého názoru vůbec žádný sociální dopad, jak se zřejmě někteří z vás domnívají. Pacient, který si platí lázeňský pobyt částečně nebo v plném rozsahu, není z kategorie sociálně slabých.
Za pobyt v lázních zaplatí několik desítek tisíc korun, není tedy důvod domnívat se, že by např. sedm set korun za čtrnáctidenní pobyt v podobě poplatku městu, které si pro své léčení a regeneraci vybral, bylo jakkoliv zatěžující. Lázeňský klient tzv. na křížek, tedy ze sto procent hrazený pacient zdravotní pojišťovnou, je od poplatku osvobozen stejně jako např. pacient v nemocnici. Za třetí. Nyní budu hovořit hlavně za západočeský lázeňský trojúhelník, tedy Karlovy Vary, Mariánské Lázně a Františkovy Lázně, který je v současné době na cestě k zápisu na prestižní seznam UNESCO. V těchto městech se léčí cca 60 % zahraničních klientů.
Téměř ve všech případech se jedná o klienty nad 65 let. Ani v tomto případě nám není umožněno poplatek vybrat, i když například sousední Německo nebo Rakousko žádné omezení u seniorského věku nemá. Znamená to tedy, že český klient ve věku 65 plus v německých lázních vesele zaplatí denní sazbu ve výši 2 až 3 eura, německý klient v českých lázních je tohoto poplatku ušetřen.
Samozřejmě se tato problematika týká i dalších měst, třeba ne v tak vysokém procentu, ale přesto lázně jako Luhačovice, Klimkovice, Třeboň či Teplice budou přicházet o peníze.
Tolik z citace. Dále v dopise ještě následuje výpočet na příkladu měst Františkovy lázně a dokonce i Karlovy Vary, a ten propad se týká 20 - 35 % příjmů z tohoto poplatku.
Ačkoliv se dlouho vedla ta diskuse o výši poplatku, tak věkové omezení natvrdo napsané do té novely se stejně stane naprosto likvidační pro většinu lázeňských měst, pokud jim nedáme kompetenci si něco takového stanovit samostatně. Vlastně tím likvidujeme nejen západočeské lázně, jejich parky a péči o prameny, protože pokud si budou muset samosprávy nakonec vybrat mezi občanem a cestovním ruchem, určitě si vyberou péči o občana.
Na jedné straně se tu bavíme o nejpostiženějších krajích, děláme konference na program RE:Start a restrukturalizaci těchto regionů a vymýšlíme například i mechanismy, jak kompenzovat tyto náklady příjmem z emisních povolenek, ale vzápětí těmto krajům vrazíme kudlu do zad tím, že významná lázeňská města obereme o další desítky miliónů korun.
Proto vám tímto prosím ještě jednou na závěr o podporu návrhu k proceduře, označeného jako C1, případně alternativy C2, která vrací věkové výjimky na úroveň před touto novelizací.
Tímto děkuji.
