Chci jen říct, že jsme tady minulý týden seděli na mimořádné schůzi, která právě tyto věci měla řešit, ale bohužel jsme se nedostali ani k tomu, aby pětikoalice schválila program této mimořádné schůze, to znamená, že ani naši členové, ani členové jiné opoziční strany nemohli vystoupit a nemohli jsme o tom diskutovat, což samozřejmě znamená, že se nic neděje, že se vláda o občany České republiky, co se týče energetiky, pohonných hmot, potravin - ty budeme diskutovat dneska - prostě nestará. Koneckonců jenom řeknu, co vím ze sociálních sítí, kde nám říkají politici z celé Evropy, že máme výborného ukrajinského premiéra.
Pojďme zpátky k energetické krizi. Já musím říct, že první věc, kterou chci řešit v tomto bodu, který navrhuji na dnešní schůzi, je, abychom se znovu zabývali vyšší daní z přidané hodnoty, a to nejenom na ropu, elektřinu, ale také zemní plyn a jak s ní pohnout velmi zásadním směrem dolů v tomto krizovém roce. Protože kdybychom snížili daň z přidané hodnoty u těchto složek, u těchto energetických komodit, tak samozřejmě tím velmi výrazně klesne cena energií, které v České republice máme.
A nejde jenom o fyzické osoby, o občany, ale jde samozřejmě i o právnické osoby, o firmy, protože je potřeba si uvědomit, že oni potřebují obrovské množství energií a jestli ty společnosti zkrachují, nebo alespoň částečně zruší své provozy, bude to znamenat zvyšující se nezaměstnanost. Nezaměstnanost je teď možná nejnižší v historii nebo téměř nejnižší v historii, ale to, co je dnes, zítra už nemusí být pravda. A my na to upozorňujeme, aby se tím pětikoaliční vláda zabývala, protože pokud bychom opravdu přestali brát například ruský plyn, byl by to hospodářský problém a země by upadla do recese. Znamenalo by to obrovské zvýšení nezaměstnanosti a je potřeba vážit na lékárenských vahách, jestli přesně to chceme a jestli nám to stojí za to.
Normálně, když bychom mluvili o ropě, elektřině, zemním plynu, obnovitelných zdrojů, by to byla běžná, vcelku nezajímavá témata, která řeší jen skupina odborníků a také politiků většinou z hospodářského výboru. Ale s razantně zvyšujícími se cenami energií, které zvedají nejen ceny dopravy, vytápění, výroby, ale prakticky všech výrobků a rovněž mnoha služeb, je to téma v této době mimořádně důležité.
Bez přehánění se nyní problémy v energetice dotýkají každého občana České republiky. Možná si to ještě plně neuvědomujeme, ale myslím, že jakmile nám začnou chodit složenky a nedej bože některé firmy budou rušit provozy, protože prostě na ně nebudou mít, aby je finančně utáhly, myslím, že si to každý občan České republiky velmi rychle uvědomí. Stoupají ceny energií, raketově roste inflace a naše příjmy i úspory jsou znehodnocovány před našima očima. V takové situaci přece nemůžeme zůstat klidní. Tato energetická témata mají také jeden další společný rys. Všechna jsou úzce navázána na regulaci ze strany Evropské unie. Tedy ve spoustě možných řešení, ať už podle selského rozumu, nebo podle odborníků, jsme omezeni rigidním a často nesmyslným právem Evropské unie. Jinými slovy: Nemůžeme udělat to, co považujeme za dobré nebo za nejlepší. Protože právo České republiky je podřízeno právu Evropské unie.
Dnes jsme v Evropské unii, tak jak je nám vysvětlováno, že máme držet pusu a krok, žádná odvážná rozhodnutí nedělat, protože by to nebylo v souladu s právem Evropské unie. Sděluje nám to ne samotná Evropská unie, ale sděluje nám to i Úřad vlády České republiky, který říká: Raději nic nedělejte! Ano, právě Úřad vlády České republiky je strážcem unijnosti i nedotknutelných idejí, přes které nejede vlak. Evropská unie ale obvykle řeší krize pomalu, hloupě a pozdě. Případně vůbec. Viděli jsme to u řešení ekonomických krizí, například řecké ekonomické krize, u covidové krize a nyní to vidíme ještě zřetelněji u řešení krize energetické. Ta řešení ze strany Evropské unie jsou víceméně politická. Vůbec nereflektují ani ekonomickou, ani hospodářskou podstatu, ani společenskou podstatu těch problémů. Zde to Unie ponechává víceméně na členských státech. Sama jako obvykle s nějakým skvělým nápadem nepřispěchá. Všichni budou hledat ale celoevropské řešení, které zatím neexistuje. Přitom si v Bruselu a ve Štrasburku platíme i z našich daní obrovský byrokratický aparát. Ale je nám na nic.
V Bruselu vznikl ten zcela ideologický systém emisních povolenek, předchůdce ještě šílenějšího plánu Green Deal, česky Zelený úděl, který měl ekonomiku zemí Evropské unie finálně dorazit. Jinak si to prostě neumím vysvětlit, že někdo vymyslí systém, který má v podstatě destruovat suverénní státy, jejich průmysl, jejich ekonomiku a jejich hospodářství. Konec konců není to vlivem jenom konfliktu na Ukrajině, ale pokud si vzpomenete, tak už před konfliktem na Ukrajině ceny energií začaly stoupat exponenciálně vzhůru. Bylo to právě z důvodu tzv. Green Dealu, kdy různé země začaly zavírat elektrárny. Nejenom ty uhelné. Ale některé země jako Švédsko nebo Spolková republika Německo dokonce i ty jaderné. A samozřejmě na trhu začal být nedostatek energií. To znamená, že začaly růst ceny. No a konflikt na Ukrajině to totálně dorazil, že jo. Ideologicky, hospodářsky, ekonomicky a podobně. Takže Green Deal byl začátek růstu cen energií v Evropě a bohužel od Green Dealu se zatím Evropská unie, ani členské státy, protože nemohou, tak se od toho zatím nemají zájem odklánět a říkají: To všecko zvládnem´. Jak známe to známé, a tady to kolega kdysi použil to merkelovské Wir schaffen das. Zvládneme to.
Ale já si tím úplně nejsem jistý a spíš se obávám toho, a proto zařazuji tento bod na program schůze Sněmovny, že to může být naopak. Že největším proherce, kdo prohraje na Ukrajině, bude samozřejmě ukrajinský lid, ti obyčejní lidé, kteří žijí na Ukrajině. Ale hned potom Evropa. Hned potom Evropa, a to společensky, ekonomicky, politicky, hospodářsky. A já to prostě nechci! Proto se snažím zařadit tento bod na program dnešní schůze, abych vyprovokoval debatu a diskusi o budoucnosti Evropy. A o budoucnosti, a s tím souvisí samozřejmě ceny energií, Green Deal a emisní povolenky.
Emisní povolenky, poslední část názvu mého bodu, který navrhuji na tuto schůzi - měly zlepšit životní prostředí jak v Evropě, tak ve světě. Tím, že se bude méně znečišťovat životní prostředí. V realitě je z nich ale nový druh komodity, se kterou se vesele obchoduje. Je to vlastně nový cenný papír, který už nemá se životním prostředím vůbec nic společného. Je potřeba to opakovat, protože my navrhujeme vystoupení z tohoto kšeftování, ze systému s emisními povolenkami. A chci znovu, opakuji, vyprovokovat diskusi a debatu o tom, abychom to dnes zařadili na dnešní schůzi, a o tomto vážném tématu abychom se znovu začali bavit.
Našim občanům a dalším občanům členských zemí v Evropské unii kvůli tomu razantně stoupají ceny. Odborníci tvrdí, že díky kšeftování s emisními povolenkami stoupají ceny energií až o 50 %. Jinými slovy, že 50 % ceny energií tvoří právě to obchodování s emisními povolenkami. Jednou z hlavních příčin krize v oblasti cen elektřiny totiž bylo, že Evropská unie postupně snižovala počet emisních povolenek na trhu. To logicky navýšilo jejich cenu a vyvolalo problémy odběratelů energií v členských zemích. Žádný jiný stát na světě nebo uskupení, kromě Evropské unie, dosud nezavedlo tak nesmyslný systém na zvyšování cen elektřiny a dalších energií, aby na něm mohli vydělat spekulanti. My v podstatě krmíme spekulanty. Spekulanty na burze, kde se stanovuje, kde se prodává, kšeftuje s energiemi, tak tito zvedají cenu energií v Evropě, ve střední Evropě a my na to doplácíme.
Já myslím, že to je asi všechno, co jsem chtěl k tomu mému navrhovanému bodu. Jak už tady řekl Tomio Okamura, my jsme navrhli nový zákon. Já jenom ve třech větách, pane místopředsedo, zopakuji, protože ho považuji za velmi důležitý, a vím, že to už navrhl pan předseda Okamura, ale taky chci vyprovokovat diskusi a debatu o tomto novém zákonu, kdy vlastně vytvoříme takovou třetí větev obchodování s energiemi v České republice vyrobenými v České republice, kdy energie by nešly na komoditní burzu, ale vláda by přímo tyto energie s nějakou marží za cenu zastropovanou, kterou ta vláda řekne na základě odborníků, tak by mohla tyto energie přímo prodávat fyzickým a právnickým osobám v České republice. Samozřejmě by to bylo jen po dobu nezbytně nutnou. Po dobu, kdy cena energií vyletí exponenciálně strmě vzhůru. Této třetí větvi se říká sociální tarif.
Ne, že by byl zaměřen jenom na ty nejužší sociální skupiny, které se opravdu dostanou do energetické chudoby, nebo energetické bídy. Byl by zaměřen na všechny Čechy a všechny české právnické osoby, všechny firmy.
Je to plošné řešení. Je to prostě zastropování energií, cen energií, nic jiného. Takže doufám, že se mi podaří vyprovokovat debatu, že tento bod pustíte dál a že o něm budeme moci na dnešní schůzi diskutovat, a já navrhuji, pane místopředsedo, myslím, že tady byly navrhovány body 1 a 2 a 3, tak já bych ho navrhl jako bod číslo 4 dnešního programu. Ano, přesně tak.
Děkuji vám.
