Cla a množstevní opatření (kvóty) jsou dva způsoby, jakými státy mohou regulovat množství a ceny zboží z dovozu. K regulaci až rušení těchto dvou omezení nejprve na mezinárodní úrovni vznikla Všeobecná dohoda o clech a obchodu (GATT) a od 1. ledna 1995 Světová obchodní organizace (WTO). V praxi k omezení dovozu slouží i další legislativní opatření zdravotní, veterinární, bezpečnostní a jiné povahy, které také omezují vstup některých výrobků na trh. Například ve výrobcích z USA jsou často obsažené takové chemické látky, které jsou v EU zakázány k použití pro spotřebitele. Takže se zde prodává jen málo kosmetiky z USA. Nebo jiný příklad, určitý produkt z Číny nebude připuštěn na trh EU z důvodů bezpečnostních – viz kauza telefonů Huawei.
Zkrátka státy používají k upřednostnění prodejů vlastního zboží řadu instrumentů, které působí zcela nevinně a řádně, ale jejich výsledkem je, že se na domácím trhu prodává to preferované zboží od místních firem. V posledních desetiletích docházelo k ústupu těchto ochranných opatření, viz kontroverzní Dohoda s MERCOSUREM, která hrozí významně poškodit naše zemědělce. Nový prezident USA Donald Trump usiluje o přesný opak. Protekcionismus, ochrana vlastního trhu, uvalení významných cel, 20-25 %.
USA dělali ramena, ale ekonomika se jim sypala
Dlouhodobý trend ve světových ekonomických vztazích byl odbourávat protekcionismus, tedy ochranu vlastního trhu, a naopak trhy otvírat k dovozům zvenčí. Tedy řekněme byl zaveden globalismus v ekonomické oblasti. To prospívá exportním ekonomikám, jakou je i ČR, a snižuje to dlouhodobě ceny pro spotřebitele. Ovšem státy, které toho tolik nevyváží, zjišťují, že peníze jejich daňových poplatníků dlouhodobě směřují jinam (velká koncentrace těchto peněz z USA a Evropy je např. u Číny, Vietnamu a dalších zemí schopných dlouhodobě levně dodávat zboží). A navíc vzniká často trend přesunu výroby do jiných zemí, to vede ke zvýšení nezaměstnanosti, propadu veřejných příjmů a celkovému snižování životní úrovně obyvatel daného státu, tedy chudnutí občanů, místních firem a daného státu nebo skupiny států.
To přesně zažilo USA v posledních desetiletích, ačkoli to jeho vlády většinou maskovaly „velkými rameny“. Podobně to postihlo Francii, Španělsko, Itálii, Řecko, vedlo to ke strukturální nezaměstnanosti, šílené nezaměstnanosti mladých zejména ve Španělsku a Itálii. Mimochodem na vyrovnání tohoto stavu je používán fond Next Generation Europe (v češtině Fond obnovy), v celkové výši 750 miliard euro v době jeho ustavení. Nyní už EU musí úroky na tuto půjčku splácet, vychází to cca 30 miliard korun ročně jen za ČR.
Bude hodně práce pro EGAP a ČEB
Takže tenhle problém řeší USA tím, že zvedá cla co nejvíce zemím, zejména těm největším dovozcům do USA. Trhy na to reagují panikou, padá i česká burza. Co se stane dále, lze předvídat. USA se budou snažit narovnat obchodní nerovnováhu ve svůj prospěch. Země EU se s tím budou muset vyrovnat, i když se jim to nelíbí a přizpůsobit tomu svůj obchodní model. Co se týče České republiky bylo velice krátkozraké upřednostňovat jeden obchodní směr, příliš se navázat na Německo a práci na subdodávkách pro německé firmy. Jasným řešením tedy je přestat „tahat“ politiku do ekonomiky, vrátit se k ekonomické politice všech azimutů, nekádrovat ale zajistit se proti riziku. Tedy bude to hodně práce pro exportní garanční a pojišťovací společnost EGAP a ČEB (pojištění exportu), ale v dlouhodobém výsledku se to může vyplatit. Je fajn, že na podzim jsou volby do Poslanecké sněmovny, které doufám odstraní tuto nepopulární vládu, a hlavně skončí jednotka politické zrady a převlékání kabátů Jan Lipavský, který diplomacii ani hospodářskou diplomacii opravdu neumí, našim firmám nepomáhá, a bude tam snad někdo schopnější. České ambasády po světě se pak nebudou zdráhat pomoci našim firmám. Dokud ještě nějaké české firmy máme! Ještě jedno volební období ODS, TOP 09, KDU-ČSL, STAN (a Pirátů) a mohli bychom vyhlásit státní bankrot.
