Pan premiér ale nepočítal s tím, že podle přísných bezpečnostních pravidel nebude možné tyto svíčky na dortíku v budově evropských byrokratů zapálit. Myslím, že se jedná o dobrý příklad fungování EU: přidanou hodnotou národních států je to, že svou práci upečou koláč. Přidanou hodnotou Bruselu je potom to, že si nárokuje právo náš koláč přerozdělit místo nás. Přerozdělit tak, jak sám uzná za vhodné a tučný kousek z toho si nechat pro sebe.

Bez práce nejsou koláče, to je realita, ve které žijeme my, nikoliv však zaměstnanec Bruselu. Za ony peníze, které si bruselský úředník ponechá, obdržíme většinou pouze imitaci práce pro naše „blaho“: povinné normy velkosti banánů, kvóty přidělující nám imigranty z jiných zemí a zákaz svíček na dortu.

Pokud takto nastavené pravidla fungování Evropské unie přijdou někomu rozumná, doporučuji tomuto obhájci Bruselu, aby si najal člověka, který mu sebere podstatnou část jeho výplaty a rozhodne za něj, na co tuto výplatu bude moct utratit. Výměnou za to, že takový eurooptimista ztratí kontrolu nad podstatnou části svých peněz, dostane takový člověk následující výhody: dobrý pocit z toho, že živí někoho, kdo mu řídí život, velké množství nového papírování a několik úžasných předpisů, co nově může a co nesmí dělat.

Nepochybuji o tom, že pokud se u nás v republice najde nějaký jedinec, který se takto dobrovolně chce podvolit cizí vůli, najdou se i rození byrokrati, kteří se na něj s radosti přisají a budou z jeho peněženky čerpat tak dlouho, než ten eurooptimista skončí i se všemi svými novými byrokratickými lejstry na ulici.