Děkuji za slovo. Dovolte mi, vážené kolegyně, vážení kolegové, abych také přispěl trochou tady k tomu zákonu, protože si myslím, že zemědělská politika je velmi důležitá nejenom z hlediska ekonomického, společenského, zemědělského, ale ze všech ostatních dalších věcí a týká se mnoha lidí v České republice. Jsem rád, že tato debata v Poslanecké sněmovně začala a že se možná nedostaneme k tomu konci, jak předkládá tento zákon, ale někdy začít musíme. Protože ta koronavirová krize nám ukázala, jaký je to problém. Jaký je to problém v potravinové soběstačnosti, kde pořád, neustále, a to snad pan ministr potvrdí, že v některých komoditách nám prostě ta potravinová soběstačnost neustále klesá, a my jsme čím dál víc závislí na jiných zemích.
A to je vlastně jenom ta koronavirová krize, která trvá několik měsíců a vidíte, jak nám začínají stoupat ceny, protože ty potraviny prostě nejsou. Představte si, kdyby se zastavily potravinové fabriky v České republice, různě v Evropě, tak nevím, jak na tom budeme. Vzpomeňte si jenom na případ, kdy Německo zastavilo roušky na hranicích, aby se nemohly dostat do České republiky, protože je potřebovali sami Němci. Stejnou situaci můžeme čekat například i v potravinách.
Takže mluvit o potravinové soběstačnosti stejně jako o dalších soběstačnostech, o potravinové bezpečnosti dokonce bych řekl, stejně jako o lékové bezpečnosti, abychom nemuseli stát někde ve frontě v Číně nebo v Indii na Paralen, si myslím, že je dnes velmi důležité. A tato nedávná skutečnost opodstatňuje ten návrh zákona, který zde dnes projednáváme.
Dovolte ještě, abych se vrátil k několika dalším věcem. Dvojí kvalita potravin. Bylo to velké téma, dneska to velké téma skončilo. Evropská unie a státy Evropské unie - hlavně ty velké - dělají, že to téma neexistuje. A já tvrdím, že pořád tady jíme potraviny na daleko nižší úrovni, zdravotnické, zemědělské, jakékoliv jiné, než se prodávají v západní Evropě. Je potřeba s tím něco dělat.
Já jsem to už říkal. Potkal jsem se s jedním člověkem, který žije ve Švýcarsku a zeptal jsem se ho, jestli si dá se mnou Colu. A on říkal, že ne, protože oni tam mají cukr a my kukuřičný sirup, že ne. Takže prostě i ti lidé v té západní Evropě si uvědomují, že ten rozdíl v těch potravinách je. A z toho důvodu si myslím, že bychom s tím měli něco dělat.
České potraviny jsou přece v daleko lepší kvalitě. Možná pravice může argumentovat, že budou o něco dražší, ale já si nemyslím, že v konečné fázi tomu tak bude. Určitě pokud si je budeme kontrolovat, tak budou daleko zdravější a budou daleko lepší pro české občany. Já vám tady jenom ukážu dvě tabulky. (Ukazuje do sálu tabulky.) První je spotřeba pesticidů v kilogramech účinné látky. Ta červená čára je Česko. My jsme ve spotřebě pesticidů v zemědělství na daleko nižší úrovni, než jsou ty západní země. A proč? No protože oni to nejí, oni to vyvážejí, tak to tam můžou dávat.
Stejně tak spotřeba umělých hnojiv v kilogramech, kde jsme prostě na daleko nižší úrovni, než západní země. Protože oni to nejí a tam to taky neprodávají, ale vyváží to k nám. My jsme prostě jako spotřebitelé pro tyto partnery jenom nějaké třetí země.
Dovolte, abych se ještě vrátil k českým zemědělcům a k českému venkovu. Já se ptám, pane ministře - a to není nic osobního vůči vám, ptal bych se každé vlády, která tady byla a která tady bude - jakou máte koncepci pro český venkov. Dřív tady byla zemědělská, živočišná, výroba. Ta skoro vymizela, protože společná zemědělská politika Evropské unie dává dotace jen některým zemím, na mléko, na vepřové, na hovězí a podobně. My dovážíme kuřecí maso z Polska. Když tam objeví Veterinární správa salmonely, tak nám Evropská unie řekne. Proč to vlastně kontrolujete, co si to dovolujete? Ale my tady prostě nemáme tolik našeho masa, tolik našich živočišných komodit, abychom je nemuseli dovážet.
Jaká je tedy koncepce pro český venkov, kdy nám lidi, kteří nemají práci - tam vám stačí jeden traktorista, který zaseje řepku, pak ji sklidí, zaseje kukuřici, pak ji sklidí a odveze do bioplynky. Takže to zemědělství souvisí i se zaměstnaností na venkově. Lidi prodávají domy na venkově a stěhují se do velkých měst. Takže tady bude velké Brno, velká Praha, ale na tom venkově nebude žít nikdo. Tak jaká je koncepce? Kdo tam bude žít? Jak zajistíme, aby ty lidi žili v prostoru celé České republika, aby se tam živili?
Já jsem z Hané, z Prostějova a na Hané bylo několik cukrovarů. Přišly evropské dotace, aby z těch cukrovarů udělali brownfield. Takže dneska jak když ve photoshopu kliknete a jsou pryč. Ve Francii dostali evropské dotace, aby postavili nové cukrovary.
Já jsem teď našel - to je jenom tak mimo, mimo soutěž - nějakou knihu poezie z roku 1908, kde psali "širé rány cukrovky na Hané". Tak už to neplatí. Nebo platilo to 200 let, ale teď za společné zemědělské politiky už to neplatí a pravděpodobně už to nikdy platit nebude. My jsme vyvezli výrobu cukru - nechali jsme si ji vyvézt - do Francie a s tím samozřejmě i zaměstnanost na tom venkově. A s tím to všechno souvisí.
Takže já se na to oprávněně ptám, co budete dělat, aby ti lidé na venkově měli práci. A já myslím, že můžou mít práci, že můžou vyrábět české potraviny. A to souvisí jak s živočišnou, tak rostlinnou výrobou. Takže dovolte, abych řekl za hnutí SPD, že my tento zákon podporujeme. Podporujeme tuto debatu, tuto diskuzi, a vždycky to podporovat budeme, i když se to možná podaří zaparkovat ve druhém čtení a ten zákon se nebude dál projednávat, tak my ho budeme iniciovat znovu a znovu a znovu, protože k tomu máme velmi vážné zemědělské, společenské, ekonomické důvody. Děkuji. (Potlesk z řad poslanců SPD.)
