Mám obavu, že budoucnost České republiky a jejích občanů má být založena na podobně podivném příběhu. Selhávající a stále méně důvěryhodný stát nás chce přesvědčit, že není jiné budoucnosti než mu dávat stále více a více našich peněz. Bohužel i vláda, která tvrdí, že je středopravá, přistoupila na tento koncept. Pevně věřím, že najdeme dost zdravého rozumu, abychom tento způsob řešení rozpočtových problémů odmítli. Zaměňujeme příčiny a důsledky.
Rozpočtový deficit je pouze důsledek a ne příčina současných potíží. Ty
vyrůstají ze zásadních omylů, které žel posiluje naše členství v
současné EU.
Prvním omylem je, že stát má být významným zaměstnavatelem a
univerzálním investorem. Tento omyl vytváří nekonečné řady státních
zaměstnanců, kteří navyšují průběžně a trvale výdajovou stranu rozpočtu.
Ambice státu být nikoliv strategický, ale univerzální investor zatěžují
stát obrovským objemem investic do projektů s pochybnou efektivitou a
rizikem korupce.
Druhý omyl plyne z představy, že česká ekonomika může být ekonomikou
služeb, čemuž lze obětovat průmysl a zemědělství. Představa, že
vzájemným leštěním bot environmentálními projekty nebo jinou nevýrobní
činností nahradíme tržní průmyslovou nebo zemědělskou produkci, je
mylná.
Naším třetím omylem je sen, že v rámci stávající EU se vyrovnáme
nejvyspělejším zemím světa. Opak je pravdou. Nezačneme-li hledat nové
trhy a bránit vlastní hospodářské a ekonomické zájmy, stáhne nás
zregulovaná a zbyrokratizovaná Evropská unie během jedné generace do
ekonomického provinčního přeboru.
Poslední a dnes aktuální omyl je pokus vyřešit zadlužení tak, že staré
dluhy zaplatíme naděláním výhodnějších dluhů. Výhodněji nám půjčí tehdy,
když zvýšíme daně a budeme chtít vybrat od lidí dost peněz na to, aby
nám vycházely výsledky ve státním rozpočtu. Bohužel uhlíř ani švec nám
už mnoho peněz dát nemohou. A tak budeme zvyšovat daňové sazby a výběr
daní bude klesat. Naštvaný uhlíř už bude podnikat pouze tehdy, obdrží-li
dotaci na ekologické pálení biomasy. Otrávený švec začne pobírat
sociální dávky a postupně se Česko změní nikoliv v zemi krále Miroslava,
nýbrž ve stát se třemi kategoriemi občanů: státními zaměstnanci,
pobírači dotací a pobírači dávek. Zkusme vzít selský rozum do hrsti, než
začne skutečná rebelie!