„Česko se totiž zavázalo, že v případě silných nebo rychlých migračních toků, se bude podílet na přijetí buď nejméně 30 tisíc migrantů ročně, nebo na platbě ročně minimálně 600 milionů eur, tedy dle dnešního kurzu více než 15 miliard korun,“ vyčísluje to ekonom Kovanda ve svém facebookovém příspěvku.
Obě číselné částky jsou však minimální. „Česku na základě migrační dohody může být určen i citelně vyšší počet migrantů k přijetí. A v případě neochoty je přijmout to může být i výrazně vyšší částka,“ pokračuje Lukáš Kovanda.
Kolik má Česko přijmout uprchlíků, určí Evropská komise, stejně jako případně částku, kterou se může země z jejich přijímání „vykoupit“. Nemusí jít o zanedbatelné peníze. V samotném dokumentu se uvádí: „Komise může určit vyšší počet relokací nebo vyšší finanční příspěvky, než je stanoveno.“
Návrh Komise pak zamíří do Rady Evropské unie, kde sedí ministři členských států, ti mohou návrh dále měnit. „Členské státy zde nemohou použít právo veta, hlasuje se kvalifikovanou většinou. Státy tak mohou být prakticky přehlasované,“ vysvětlil Michal Tomášek, odborník na evropské právo z Právnické fakulty Univerzity Karlovy.
Po nějakou dobu, řádově několik let, se Česko bude nejspíše moci odvolávat na uskutečněné přijetí ukrajinských uprchlíků. Ale tento akt Česku podle něj zajišťuje pouze možnou dočasnou výjimku z migrační dohody, nikoli výjimku trvalou.
Pokud například za tři nebo čtyři roky – jestliže bude po válce na Ukrajině – se zopakuje rok 2015 a do EU jako tehdy přijde přes 1,2 milionu migrantů ze zemí Afriky nebo Blízkého východu. Evropská komise dle loni podepsané migrační dohody určí, že má Česko přijmout 80 tisíc z nich, což je realistický předpoklad.
Za předpokladu, že v Česku už bude vládnout kabinet mnohem méně nakloněný přijímání imigrantů ze zemí Blízkého východu či Afriky, než je současná Fialova vláda, a imigranty přijmout odmítne, pak Česko zaplatí za nepřijetí více než 40 miliard korun.
Migrační dohoda EU tedy podle ekonoma Kovandy znamená, že Česko při nějaké další migrační krizi typu té z let 2015 a 2016 buď zaplatí třeba desítky miliard korun ročně, což zatíží veřejné finance, nebo přijme třeba desítky tisíc migrantů z civilizačně vzdálených okruhů typu Afriky či Blízkého východu.
„Opravdu lze věřit, že tento samý stát, jenž ‚nezvládá sám sebe‘ a své vlastní lidi, totiž děti, zvládne začlenit nepředvídatelnou migrační vlnu z Afriky či Blízkého východu, ročně čítající desetitisíce lidí bez kvalifikace a bez jazykové znalosti, aby byla ekonomicky přínosná?“ uzavírá Lukáš Kovanda řečnickou otázkou.
Česká republika si sice bude moci požádat o výjimku kvůli uprchlíkům z Ukrajiny, kterých je u nás přes tři sta tisíc. Pokud ale nebude Česku výjimka uznána, bude se muset stejně jako ostatní země zapojit přijetím migrantů nebo zaplacením odpovídající částky.