Především nevěřím na světový mír, který bude zřizovat a garantovat někdo v rámci jakéhosi celosvětového mocenského centra.
Obávám se, že právě to může být záminkou k dalšímu násilí ve světě. Nechci žádný multikulturní celosvětový řád a nechci od něho odvozený celosvětový mír. Nechci to proto, že si myslím, že je to nebezpečná fikce. Pevně, ale věřím v možnost míru mezi národy a státy světa. Pokusím se zde připomenout příklad, který jsem osobně prožil.
Vztahy mezi Čechy a Slováky jsou dnes tak skvělé jako nikdy v historii
1. ledna 1993 jsem jako mladý muž prožil rozdělení Československa. Bylo to velmi těžké, protože šlo o rozdělení země, kterou jsem měl rád a kterou jsem považoval za svoji vlast. Dnes jsem velmi pyšný na to, že se český a slovenský národ dokázal rozejít bez prolití jediné kapky krve. Za naprosto úžasné považuji to, že naše vztahy mezi Čechy a Slováky jsou dnes tak skvělé, jako nikdy v historii. Pokusím se říct proč, se nám náš rozchod podařil tak klidně a bez krve. Zaprvé si myslím, že je to proto, že nám do toho nikdo nemluvil. Žádná mocnost ani žádná mezinárodní organizace. Nepotřebovali jsme žádné mírotvorce, modré přilby, ale dokázali jsme tento problém řešit vzájemným jednáním a dialogem.
Zadruhé: zjevný fakt, že zde existují dva národy, které mají statované ambice, byl řešen pragmatickým politickým jednáním, které skončilo racionální dohodou. Nevznikl tak prostor pro nebezpečné projevy šovinismu a hlásání iracionální nenávisti.
Vzdělání je klíč k pochopení jiného národa
Zatřetí, chci poděkovat předchozím generacím obou našich národů, že nám poskytly dostatek vzdělání. Vzdělání národa je klíč k pochopení jiného národa. Začtvrté, chci říct podstatnou věc – naše národy, český i slovenský, mají trochu jinak formovanou náboženskou tradici. Přesto pro oba národy byl a je zcela cizí náboženský fundamentalismus.
To je moje osobní zkušenost a jsem rád, že jsem se zde o ni mohl s Vámi podělit. Pokud se moje zkušenosti nezdají příliš trendy nebo politicky korektní, omlouvám se, ale jsou autentické.