Když Miloš Zeman hovořil v průběhu i po skončení prezidentské volby o tom, že přímá volba novému prezidentovi dává zcela jiný, mnohem silnější mandát, jen málo z nás si dovedlo představit, co tím myslí. A jak takto vykládaný mandát bude fungovat v reálné politice prezidenta. Jeho úřad se totiž stal skutečnou politickou silou. A po několika měsících ve funkci je evidentní, že jeho kroky jsou součástí systematické kampaně, kterou se Miloš Zeman snaží pomalu, ale jistě ohýbat naši parlamentní demokracii do prezidentské demokracie. Nemyslím si, že by se to mělo podařit dovést až do skutečného prezidentského systému, to ne. Ale o tom, že změny tu skutečně jsou, svědčí již řada „úspěchů“ prezidenta v jeho tažení.

Kolotoč okolo jmenování Martina C. Putny profesorem byl prvním náznakem toho, jak hodlá Miloš Zeman „bojovat s Ústavou“. Když odhlédnu od mého osobního názoru na dnes již profesora Putnu, který se od toho prezidentského značně liší, pak celý ten několikadenní humbuk byl myslím trochu přeceňovaný. Ale mělo nás to asi varovat. Miloš Zeman se později nebál nazvat ústavní zvyklosti „idiotskými“. Takovéto pojmenovávání čehokoliv a kohokoliv, co mu není zrovna po chuti, je vlastně takovou Zemanovskou zvyklostí. Je možná otázka individuálního vkusu, jestli nám takové vyjadřování u hlavy státu vadí či nikoliv. Miloš Zeman ale neskončil u vulgarismů směrem k ústavním zvyklostem. On se je především rozhodl ignorovat a díky tomu dokázal jmenovat (a osobně si myslím, že i sestavit) vlastní vládu. Vládu, kterou nazval vládou odborníků, ale která se skládá především z jeho známých a přátel, o kterých se navíc mnohdy hovoří jako o budoucích kandidátech SPOZ do voleb.

A tato vláda, která vznikla navzdory poslanecké většině ve sněmovně a kterou nikdo nevolil, se rozhodla nečekat na nějakou důvěru od sněmovny, jíž věřím, ani nezíská, a pustila se do personálních rošád, vyhazovů a nucených odchodů. Neřeším správnost nebo nesprávnost jednotlivých personálních změn, ale fakt, že je takto vzniklá vláda bez podpory sněmovny vůbec činí. Včerejší a dnešní rošády, odvolávání – neodvolávání na postu ředitele Národního divadla jen podtrhují, jaké byly pravé důvody jmenování vlády Jiřího Rusnoka. Miloš Zeman a jeho okolí se rozhodlo posílit svůj vliv všude tam, kde to bude možné. A že při tom obešli ústavní zvyklosti? To je ale idiotská výtka…