Zpráva z jednání Stálé komise pro rodinu, rovné příležitosti a národnostní menšiny ze dne 26. 2. 2015
Problematika pěstounské péče, resp.náhradní pěstounské péče, se v poslední době stává velmi diskutovanou záležitostí.
Na zasedání komise byly pozváni zástupci nejen Ministerstva práce a sociálních věci, ale i Ministerstva spravedlnost. Přítomní konstatovali, že vlastně doposud se nevedla evidence odebírání dětí v ČR. Do příštího zasedání by mělo Ministerstvo spravedlnosti i MPSV dát Komisi k dispozici dostupná číselná data ohledně odebírání dětí a soudních řízení. Velký problém ale spatřuji v přetíženosti opatrovnických soudů a týmu soudních znalců okolo této agendy. Do jejich agendy spadá i řízení o stavebním spoření či o nesvéprávnosti. Proto byli zástupci Ministerstva spravedlnosti požádání o zpracování analýzy týkající se soudních znalců v oboru psychologie a psychiatrie. Dalším problémem bylo i nepřisuzování předběžných opatření v pěstounské péči, které občas opět zdržuje proces v oblasti náhradní rodinné péči.
Co se týká bodu o poskytování služby péče v dětské skupině je nutné konstatovat, že probíhají velmi intenzívní jednání mezi MŠMT, Ministerstvem zdravotnictví a Asociací lesních klubů. Bohužel je velmi důležité poukázat na fakt, že i přes doporučení některých kolegů – poslanců, je nutné brát v úvahu, že není dobré udělovat výjimky. Můžeme vytvořit nový legislativní rámec – samostatně pro Asociaci lesních klubů, nebo se můžeme pokusit, ale na základě empirických výzkumů, zmírnit pravidla doposud platná pro Mateřské školy, která ale budou jednotná pro všechny organizace, které se předškolní výchovou dětí zaobírají.
Dalším bodem, kterým bychom se do budoucna chtěli věnovat, je drogová problematika, která se podle zástupců kanceláře Národního protidrogového koordinátora, nedá zaměřit pouze na „drogy měkké či tvrdé“, ale v první řadě na alkohol a tabák. To jsou drogy společensky tolerované. Dostupné, relativně levné. Podle zpráv NPK je to právě alkohol a cigarety, které mají na svědomí nejvíce závažných zdravotních potíží, končící v mnohých případech i smrtí. Takže se nedá říct tyto drogy budeme tolerovat a tyto ne. Navíc je třeba si uvědomit, že paradoxně – i když se zdá, že o drogách se mluví neustále – neexistuje adekvátní osvětová činnost. Také je častým případem, že pokud se např. dělá nějaký charitativní akce na podporu handicapovaných lidí, podporují je ve velké části podniky spojené s tabákovým či alkoholickým průmyslem. Pokud budeme tedy podporovat tento způsob prezentace, stává se pomoc a zlepšení podmínek v oblasti drogové problematiky vlastně bezpředmětnou.
Radka Maxová
