Ministr zahraničních věcí České republiky Tomáš Petříček (ČSSD) toto rozhodnutí alibisticky označil za vnitřní záležitost Ukrajiny. Zděšení ale musí být nejen historici a lidé, kteří se o historii druhé světové války blíže zajímají. Zneklidnění jsou však zejména Poláci, jichž se to z evropských zemí nejvíce týká. A dávají to ústy svých nejvyšších představitelů důrazně najevo.
Ukrajinská povstalecká armáda (UPA), zvaná dle svého vůdce Stepana Bandery zkráceně banderovci, totiž nebyla žádnou skupinou milých hochů, jak se současná ukrajinská vláda snaží tvářit. Vyvraždění, dle historiků, až 100 tisíc Poláků ve Volyni, včetně žen, dětí a nemluvňat, mnoha z nich zvlášť odporným způsobem. Přibíjení dětí na vrata hospodářských usedlostí. Vybíjení celých vesnic. Následný exodus skoro půl milionu Poláků z Volyně a Haliče, tedy z dnešního severozápadu Ukrajiny. To je jen několik příkladů jejich bestiálního působení. To nelze zapomenout. Je třeba rovněž připomínat, že banderovci různými způsoby zabili i cca 30 tisíc Čechů z Volyňské oblasti. Český stát by tedy k takovému nakládání s historií neměl zůstat němý.
Bohužel podhoubí pro občasné oslavování a nyní i pro udělení finanční odměny, tedy důchodů pro válečné veterány bývalým banderovcům vzniklo už tím, že po Majdanu se západní podporovatelé Porošenka, Jaceňuka a dalších prozápadních ukrajinských představitelů nedostatečně ostře vymezili proti působení takových jednotek, jako je prapor Azov nebo proti pořádání pochodňových pochodů.
Prapor Azov, který rovněž neblaze vojensky působil v občanské válce na Ukrajině, a přitom v té době nebyl žádnou regulérní armádou, má dodnes ve znaku zrcadlově otočený symbol hitlerovské divize SS Das Reich. Jednu z mála vážných výhrad západu kupodivu vyjádřila Sněmovna reprezentantů Spojených států amerických v červnu 2015, kdy americkým instruktorům zakázala jejich výcvik a dokonce příslušníky toho praporu označila za neonacisty a rasisty.
Od té doby však tlak na ukrajinskou vládu ohledně probanderovské rétoriky zase zeslábl. A nyní je Petro Porošenko ve velkých problémech, protože to vypadá, že nemá šanci vyhrát prezidentské volby, které se mají konat už v březnu tohoto roku. Už zkusil protiruskou provokaci v Kerčském průlivu v blízkosti Krymského mostu následovanou vyhlášením stanného práva, ale ukrajinský parlament mu nedovolil protáhnout toto období na dva měsíce, jak si přál, čímž by se prezidentské volby vůbec nekonaly.
Nadbíhání bývalým banderovcům není tedy až tak překvapivým krokem. Je třeba se ale proti tomu ozvat. Nemyslím si, že je to čistě ukrajinský problém. Je to přeci problém toho, jestli máme nečinně přihlížet tomu, že se má oslavovat čiré zlo, a ještě za to udělovat finanční kompenzace. A naše vláda by měla v tomto ohledu vystupovat vůči Ukrajině mnohem razantněji.
