Takže se opětovně stále nepodařilo nakoupit mobilní 3D radiolokátory MADR (pro rok 2018 na to bylo vyčleněno 868 milionů Kč z celkového rozpočtu zakázky za cca 3,8 miliardy Kč). Nedočerpání části dalších peněz (celkem za 1, 001 miliardy Kč) bylo podle sdělení tiskové zprávy Ministerstva obrany ze dne 8.1. 2019 pro ČTK zaviněno problémy na straně dodavatele. Jedná se ale o dost rozmanité investiční akce, jako je pořízení letounů dvojího řízení L-159T za 347 milionů Kč, letištních radiolokátorů za 329 milionů Kč, vyprošťovacích vozidel pro speciální síly za 65 milionů Kč a osobních automobilů za 70 milionů Kč. Z tohoto výčtu je zřejmé, že se nemohlo jednat o jednoho dodavatele, ale spíše to, že bylo třeba mediálně rozdělit odpovědnost, aby tedy na Ministerstvo obrany zbylo jen 1,631 miliardy Kč nedočerpaných peněz na další než výše zmiňované zakázky.
V těchto dalších naplánovaných ale nedokončených zakázkách jsou zahrnuty tak různorodé oblasti jako investiční akce v oblasti nemovité infrastruktury, servis a náhradní díly pro leteckou techniku, kolová obrněná vozidla a transportéry (183 miliony Kč), služby v oblasti informačních technologií (65 milionů Kč), munice pro tanky T-72 (53 milionů Kč). Ministerstvo obrany nedočerpané finance také "dovysvětlilo" havarijní rezervou, která se ke konci roku postupně snižuje a nelze ji zcela eliminovat. Jsou to však poměrně velké investiční akce které nebyly dotaženy a stále se příliš vlečou, což je v rozporu s potřebami Armády ČR.
Je zřejmé, že hlavní chyba byla v Sekci vyzbrojování a akvizic Ministerstva obrany, kterou 3,5 roku řídil náměstek Daniel Koštoval a ten ve funkci nakonec "byl odejít" k 31.12.2018. Je ale rovněž viditelné, že od případu vyšetřování kauz Pandurů a Gripenů se další ministři obrany zdráhali potvrdit větší investiční akce. Nejtragičtější to bylo za ministra Stropnického (ANO), to se investice do armády téměř zastavily, ministryně Šlechtová (nominována za ANO) během svého krátkého působení věci také nerozhýbala. Naopak je ještě zpochybnila a zabrzdila. To se sice trochu zlepšilo za aktuálního ministra obrany Lubomíra Metnara (ANO), ale ještě je hodně daleko k ideálnímu stavu. Armáda ale novou výzbroj, výstroj a potřebnou logistiku akutně potřebuje, jinak to dále výrazně systematicky oslabuje její operační schopnosti. Co je platné nabírat další vojáky, když nebudou mít odpovídající moderní vyzbrojení a technické vybavení. Pokud nastoupí voják k útvaru a převezme si UAZ-469, legendární PV3S anebo nepojízdnou DANu, tak to pro něho asi moc motivační není. Všichni tak logicky následně obdivují vybavení našich vojáků v zahraničních operacích a to je nežádoucí. Armáda je tu v první řadě pro obranu území našeho státu! Ministr obrany, jeho náměstci a úředníci na Ministerstvu obrany by na to měli myslet v první řadě a nebát se odvážně v akvizicích rozhodovat.
Nejhůř jsou na tom dlouhodobě opomíjené pozemní síly. Ty je třeba neprodleně materiálně podpořit a nejen o akvizicích mluvit. Zakázka na 210 pásových bojových vozidel pěchoty je hodně potřebná. Pomoci by měl i nákup 62 obrněných vozidel Titus. Nerovnováha mezi vzdušnými a pozemními silami je evidentní. Vzhledem k aktuální hrozbám a rizikům v Evropě je potřeba myslet hlavně na obranu teritoria České republiky. K tomu jsou dobře vybavené pozemní síly nezbytné.
I dlouhodobě opomíjená protivzdušná obrana státu však potřebuje značné investice, kde podrobnosti laické veřejnosti nejsou příliš známé. Mobilní radiolokátory (zřejmě smlouvou přímo s izraelskou vládou bez prostředníků, což by mělo ušetřit finanční prostředky) jsou absolutní prioritou. Stále také čekáme na nové víceúčelové vrtulníky (tedy takové, které mohou mimo standardní vojenské určení pomáhat i v přesunu raněných, při případných živelních katastrofách v rámci IZS).
Posilování vojenského rozpočtu v dnešní neblahé celosvětové bezpečnostní situaci rozhodně není plýtváním, ale smysluplným investováním peněz do ochrany území našeho státu, které je dáno čl. 43 Ústavy ČR. Hrozby a rizika, která v Evropě existují, nejsou malá a mohou nabývat velké intenzity. Mám tím na mysli zejména Ukrajinu, Balkán a skutečnost, že je asi 65 milionů lidí v pohybu za lepším životem v Evropě.
Vzhledem k tomu, že často uplyne i několik let, než se podaří změnit zásadní bezpečnostní a obranné dokumenty a následně armádní koncepci, není možné již dále váhat. Naopak, je třeba procesy nákupu zásadním způsobem konečně zrychlit. Třeba výběrem firem, které jsou schopny dodat zboží rychleji a vyrábějí ho na území ČR nebo v geograficky blízkých zemích (V4+) a tím pádem podpořit domácí zbrojní průmysl. Před 30ti lety jsme byli jednou ze 6ti zemí světa, která vyráběla mostní tanky. Díky polistopadové euforii jsme neuváženými politickými kroky a gesty o tyto schopnosti přišli. Tyto trhy následně zaplnili jiní. Co bychom za tyto schopnosti a trhy však dnes dali!
Ing. Radovan Vích
poslanec, místopředseda Výboru pro obranu PS PČR
