Těžba na polské straně hranice v hnědouhelném dole Turów pohltila už pět polských obcí a má se dál rozšiřovat. Už delší dobu povrchový důl zatěžuje životní prostředí prašností a hlukem. Nejhorší je postupná ztráta pitné vody z podzemních vod, která citelně zasahuje na české území. Navíc s budoucím rozšířením těžby by se situace mohla ještě významně zhoršit. To je zřejmé z plánů rozšířit důl až na 300 metrů od české obce Uhelná.
Pro představu, jak velká je plocha dolu Turów, respektive plánovaný rozsah těžby. Po ukončení těžby v roce 2044 Polsko plánuje vybudovat jezero o 2 000 hektarech a hloubce sto čtyřicet metrů. Což ale komplikuje nedostatek vody v této krajině. Absurditu toho návrhu krásně ukazuje porovnání s největším českým rybníkem Rožmberkem, který má plochu 426,9 hektarů. Tedy by to byl víc než čtyřnásobek plochy takové vodní hladiny.
Důl se nachází těsně za českou hranicí, v úzkém výběžku mezi českou a německou hranicí, který téměř celý vyplňuje, respektive má v budoucnu vyplnit. Dopady na polské území jsou tedy citelně menší než na území České republiky a Německa. Navíc rozhodnutí polské vlády na komplikace, které těmto dvěma zemím, a hlavně jejich občanům žijícím v těsné blízkosti dolu, nebrala větší zřetel. Konkrétní dopady této těžby například byly takové, že ve vesnicích na německém území praskaly zdi. Sousedící české vesnice se zase potýkají s významným úbytkem podzemní vody.
Situace je o to horší, že těžba má trvat mnoho let, až do roku 2044. A to nevíme, zda se to nemůže z nějakých důvodů protáhnout, zcela vyloučit se to nedá. Co se stane po skončení těžby, téměř v polovině tohoto století, je také nejisté. Polská vláda plánuje to území dolu zatopit, udělat tam obří jezero. Připomínám, že už teď mají zasažené české obce problém s nedostatkem podzemní vody, co teprve v případě takového ambiciózního scénáře naplnění jezera dvěma tisíci hektary vodní plochy. Odhady, jak dlouho se bude takové jezero napouštět se liší. Polská strana uvádí dobu okolo 40 let, někteří němečtí odborníci odhadují až trojnásobek takové doby.
Jaká je ale situace v dotčených českých obcích a městech? Na české straně hranice není opuštěná krajina, jsou tam vesnice: Uhelná a Oldřichov na Hranicích, které se nacházejí nejblíž státní hranice s Polskem. O kousek dál jsou obce Václavice a Grabštejn, dále město Hrádek nad Nisou a několik dalších vesnic. Tam všude žijí lidé, kteří nechtějí být omezováni ve svých životech obří důlní činností zahraničního souseda. Nejhorší je situace v obcích, které nemají vodovod a dosud měly pohodlný zdroj vody ve vlastních studních. Hladina spodní vody ale důlní činností postupně dále klesá. Bohužel jednání českých úřadů s polskou stranou dlouho nebylo dostatečně efektivní. Polská státní elektrárenská společnost PGE naopak získala od polského ministerstva klimatu prodloužení koncese na těžbu hnědého uhlí v dole Turów. Ignorování názorů české strany ze strany polské vlády bylo natolik intenzivní, že to nakonec skončilo žalobou u Soudního dvoru EU v únoru 2021. Soudní dvůr EU následně předběžným opatřením z 21. května 2021 Polsku nařídil těžbu v dolu Turów okamžitě pozastavit. Protože se tak nestalo, v říjnu 2021 Soudní dvůr EU Polsku nařídil platit denní pokutu ve výši 500 milionů eur. To nakonec přimělo Polsko k seriózním jednáním s českou stranou, ale stále nabízelo dost nevýhodné podmínky. Proto nebyla uzavřena smlouva už v loňském roce. Je uzavřena až letos, a to vládou pětikoalice, narychlo, bez větších informací pro veřejnost. A nyní je jasné proč. Ta smlouva není výhodná pro Českou republiku. Sice hovoří o finanční kompenzaci pro ČR a využití podzemní bariéry, která má úbytku vody bránit. Ale tato smlouva jde vypovědět už po pěti letech a pak budeme 17 let či déle v problémech. Tato smlouva je tedy jen iluzorním řešením celého problému a je výhodná hlavně pro Polsko.
Nová česká vláda pětikoalice tedy jednala zbrkle a bez hlubšího výhledu do budoucna, aby měla problém rychle vyřešený. Důl v Turówě ale nikam nezmizel a bude zjevně děsit obyvatele Liberecka ještě dlouho.
Považuji tuto situaci za krajně znepokojující ale již dlouhodobě. Jako tehdejší krajský zastupitel jsem upozorňoval na hrozící úbytek podzemních vod ve studních občanů ve frýdlantském výběžku a ohrožení flóry a fauny v celém jizerskohorském pásu již od roku 2018, protože veškeré tehdejší jednání kraje s vládou ČR, ministerstvem životního prostředí a polskou stranu v rámci kompenzačních sanačních řešení žádné konkrétní pozitivní výsledky nepřinášely. A naši současní krajští zastupitelé v Libereckém kraji se o tuto problematiku také dlouhodobě zajímají.
Jsem přesvědčený o tom, že se jedná o zcela nevýhodné smluvní odškodnění ve výši pouhých 45 milionů euro (1 miliarda korun), přičemž 10 miliónů eur obdrží vláda a zbytek dotčené obce prostřednictvím Libereckého kraje. Jenom doplňuji, že byly před sedmi lety zpracovány na úrovni Libereckého kraje dvě projektové sanační studie, přičemž ta jedna hovoří o nákladech ve výši 2,1 miliardy a druhá dokonce přes čtyři miliardy korun a to, že to „prodala“ současná vláda Polsku za pouhou jednu miliardu korun je podle mě zcela skandální.
Jsem proto zásadně proti této smlouvě, kterou by vláda měla vypovědět. Podle mě současná vláda Petra Fialy (ODS) v této věci dostatečně nejednala a prodala naši vodu v podstatě za hubičku. Není to výhodné pro občany v části Libereckého kraje, kteří přijdou o vodu ve svých studních, a my všichni přijdeme o Jizerské hory v řádu několika málo dekád. Zastávám také názor, že bychom měli ze strany Polska požadovat mnohem více peněz a provedení dalších sanačních a kompenzačních opatření a také požaovat garanci záruk na smluvní plnění ze strany Polska. Jinak nepřijdou naši občané pouze o vodu ve svých studních, ale přijdeme časem i o chráněnou katajinnou oblast Jizerské hory a to by byla škoda, která je nevratná.
