Legislativně se sice v Bruselu zatím jedná o zákazu olova na mokřadech, který v Česku již několik let platí, ale je pro mě osobně naprosto nepřijatelné, aby Evropská komise mohla plošný zákaz olova schválit, aniž by o tom rozhodovaly členské země. Vláda ČR by tento záměr ze strany Evropské komise měla jednoznačně odmítnout. Mám obavy, že jde o první krok, který povede k ještě větším následným restrikcím.
Opět si na tomto případě ukažme, jak funguje současná EU. Rozhodnutí, aby mohlo být učiněno na evropské úrovni, musí být podloženo daty a studiemi. Tedy že se již v zadání studie nenápadně naznačí, jak by bylo dobré, aby dopadla. Tak se stalo i v tomto případě. Tentokrát dostala zakázku na studii Evropská agentura pro ochranu pro chemické látky (ECHA). Zpráva se zveřejní a Evropská komise může konat. Na názory odborníků z praxe, že výsledky studie jsou více než diskutabilní, když např. v ČR k tak vysokému číslu otrav zvířat, natož člověka, olovem prakticky nedochází (studie počítá s jedním až dvěma miliony olovem otrávených zvířat za rok - číslo je ale stanoveno - odhadem) se nebere zřetel.
Evropská komise následně nechá vypracovat příslušnou legislativu. Obvyklé právní formy jsou: "doporučení", po nějaké době "směrnice" a když ji státy různě implementují do svých právních řádů, často se stejně objeví potřeba tzv. "nařízení", které platí přímo a všude stejně (tedy obdoba už nějakého jednotného eurozákona). To je v poslední době hodně oblíbené. Žádná kreativita členských států není tolerována, provádění nařízení nebo směrnic je kontrolováno a vyhodnocováno. Kdo neplní, tomu dáme napomenutí (procedura infringement) nebo ho pak pošleme před soud (Evropský soudní dvůr) a ten mu napaří mastnou pokutu za neplnění - ukrutné částky naskakující denně (do toho se žádnému státu nechce, jak by si to obhájil před voliči?).
Vraťme se ale k brokům a ptáčkům. Evropská komise zřejmě zaznamenala negativní ohlasy na svůj nápad zakázat olovo do broků, jiného střeliva, olůvek pro rybáře a podobně. Všichni se vyděsili, že za olovo není rovnocenná náhrada, jiná řešení jsou o dost dražší (wolfram) nebo dražší a zároveň riskantnější (ocel - častěji se odráží, může tedy zranit střelce, má nižší ranivý účinek, musí se tedy vystřelit více střel a zvěř víc trpí). Je to ale také naše tradice. Olovo bylo, je a vždy bude pro své vlastnosti pro střelce svým způsobem nenahraditelné. Evropská komise tedy byla chvíli potichu a nyní přišla s návrhem, který by měl snadněji projít, protože už se takové omezení v praxi dodržuje. Jedná se o zákaz užívání olova na mokřadech. To už je např. v České republice zakázané od roku 2011. Je to ale past.
Jde o klasickou metodu postupných kroků, kdy teď to bude zákaz, kterým se mnoho nemění, a příště přitvrdíme, vždyť si toho tolik lidí nevšimne. Evropská legislativa je většinou předem zasílána na příslušné ministerstvo, které k němu připravuje rámcovou pozici a pak už o ní mnoho lidí neví. Webové stránky EU nejsou moc přehledné přes jejich deklarovanou otevřenost a transparentnost. O nové legislativě EU se následně dozví také Výbor pro evropské záležitosti Poslanecké sněmovny, kde to však může zaniknout v mohutných balících těchto nepřehledných dokumentů. Na plénum Poslanecké sněmovny se to většinou vůbec nedostane. Informace také dostane Senát, ale ten nemá velké reálné pravomoci.
Tentokrát je to ale ještě horší, vůbec nebudou rozhodovat členské státy, ale původní plán byl, že jen Evropská komise doplní do seznamu připojeného k již existujícímu nařízení REACH (nařízení Evropského parlamentu 1907/2006 o registraci, hodnocení, povolování a omezování chemických látek) olovo. Tedy se to k němu přidá pouze prováděcím nařízením Evropské komise, členské státy to přímo nemusí ovlivnit. Nyní Evropská komise tvrdí, že se to bude týkat jen oblastí mokřadů.
Je tak bohužel velmi snadné, aby nějaká pro ČR nevýhodná legislativa proklouzla. Buďme tedy rádi, že myslivci, rybáři, sportovní střelci a vojáci v záloze jsou natolik bdělí. Věc se totiž netýká jen jich, ale i policie, protože ta v "protiolověné" směrnici nemá výjimku, na rozdíl od armády. A to rozhodně není dobře. To už je zasahování do bezpečnosti státu. Abychom nedopadli jako britští policisté, kteří ještě nedávno neměli skoro nic, čím by mohli bránit občany nebo sebe, viz předloňský útok autem a následně noži na lidi na Westminsterském mostě a proniknutí útočníků s noži k Westminsteru, sídle Parlamentu. Tehdy policisté neměli čím zasáhnout, služební pistole neměli. Dnes mají zjevně alespoň tasery a hned je v médiích řešeno, že je zřejmě nadužívají, dokonce se ohledně toho dělají studie. Ale policista se služební zbraní má samozřejmě zcela jiný respekt a možnosti. A právě to znamená, že musí méně často donucovací prostředky použít.
Ohledně omezování uživatelů střelných zbraní Evropská unie narazila v zemích V4 na velký odpor, a tak se zdá, že to nenápadně zkouší přes oblast ochrany životního prostředí. Nedejme se ale zmást, co je jejím opravdovým cílem. Je to ovlivňování suverenity jednotlivých států, jejich dlouhodobých zvyků a tradic, výrobců zbraní a střeliva, legálních držitelů zbraní a zejména naší legislativy. A proti tomu je potřeba se postavit! Diktát EU je v tomto případě nepřípustný a je to jeden z dalších mnoha důvodů pro uzákonění referenda o vystoupení z EU!
Ing. Radovan Vích
poslanec a místopředseda Výboru pro obranu PS PČR
