Současný důchodový systém je neudržitelný. Na tom se shodnou vládní i opoziční politici a dlouhá léta diskutují o reformě. Jenže ta stále nepřichází a celý systém se stále více přibližuje kolapsu. Podle analytiků ze společnosti Cyrrus už prakticky neexistuje naděje, že politici najdou smysluplné řešení, dnešní mladí lidé se tak musí připravit, že ve stáří dostanou od státu jen pouhé drobné. Důchodová reforma tu měla být již dávno. Vzpomeňme alespoň Bezděkovu a Potůčkovu komisi. A výsledek nula.
Současná vláda evidentně hodlá opakovat chyby z poměrně nedávné minulosti, posledního pokusu o velkou důchodovou reformu vládou Petra Nečase (ODS, TOP09, Věci veřejné, později LIDEM) schválenou s účinností od 1. ledna 2013 (tři pilíře). Ta byla schválena bez dohody s opozicí, která rovnou říkala, že to hned pak zruší, až se dostane k moci. A to se přesně stalo, dřív, než si tehdejší koalice představovala. Protože vláda tehdy padla zcela nečekaně. A důchodová reforma byla zase zrušena, za tři roky od jejího zahájení. Zůstaly jen drobné úpravy důchodového systému, bez většího vlivu. Dnes vidíme podobné politické chyby, zase to vláda řešila „na sílu” už v předkole, v nastavení valorizací těch současných důchodů.
Vládě Petra Fialy se nechce do výplat mimořádných valorizací na základě vysoké inflace, které vláda svými kroky notně topí pod kotlem místo toho, aby se inflaci snažila brzdit. Vládě ani nevadí nestandardně rozhazovat peníze do jí preferovaných projektů, zejména podporou Ukrajiny a Ukrajinců, ale i na různé další zahraniční projekty, které ale našim občanům nepomáhají a nic jim nepřinášejí.
Amatérský způsob řešení energetické krize, „zastropováním“ na desetkrát větší ceně, než energii vyrábíme, je ostudou, kterou snad ani připomínat nemusím. Přitom vláda má mimořádné příjmy z DPH, na které vůbec nesáhla, ve výši minimálně 137 miliard korun a do konce roku to bude mnohem více. Ale na valorizaci důchodů peníze nejsou. Je zřejmé, že při normálně fungujícím průběžném systému financování důchodů by se nic dělat nemuselo. Je to tedy náznak, že průběžný systém už fungovat přestává.
Takže nás nyní bude čekat další díl politické potyčky o důchody. Tentokrát o celou koncepci na dlouhé roky dopředu. Vláda dopředu naznačuje, kterou cestou se tentokrát vydá, jednou z jejich možností je zvýšení věkové hranice pro odchod do důchodu z 65 roků na 68 let (a není jisté, že se u toho čísla zastaví). Tím ovšem mnohým mužům, ale i ženám, říká: „Vy celý život plaťte, ale státní důchod neuvidíte". Smutný vtip je v tom, že nikdo předem neví, jestli zrovna on bude tím šťastlivcem, který se vůbec důchodu dožije a také, že si ho také užije, když celý život tvrdě pracoval. Podívejme se třeba na Německo, tam si důchodci užívají, navštěvují naše lázně a vidíme je na plážích po celém světě. O tom si převážná část našich důchodců může nechat jenom zdát. Podle údajů Eurostatu je ve státech Evropy průměrný podíl výdajů na důchody v poměru k HDP 9, 2 %, zatímco u nás je to pouhých 6, 8 %. Ostuda všech dosavadních vlád!
Hnutí SPD ale řeklo jasně, že zvýšení hranice na odchod do důchodu na 68 let žádná reforma není a s tímto řešením nesouhlasí! Za klíčovou já osobně považuji silnou, dlouhodobou efektivní prorodinnou, propopulační politiku a podporu porodnosti. To je z hlediska budoucí udržitelnosti našeho průběžného důchodového systému naprosto klíčové. Patří sem ale i státní garance, aby minimální důchod byl na úrovni minimální mzdy (17 300,- Kč), anebo i rozsáhlé daňové úlevy, vyšší rodičovský příspěvek, vyšší porodné a vyšší přídavky na děti pro pracující rodiče, rozsáhlá státní podpora dostupného bydlení či zajištění dostatečných kapacit ve školkách a školách. Je také nutno jasně odmítnou snižování či úplné rušení státní podpory dobrovolného zajištění občanů na stáří, což vláda Petra Fialy (ODS) nyní plánuje provést u stavebního spoření a penzijního připojištění.
Takže po letech odmítání řešení a přijetí důchodové reformy z úrovní všech vlád nás čeká ambiciózní plán ministra Jurečky, kdy chce v první polovině tohoto roku (!!) najít společný konsenzus napříč všemi politickými subjekty zastoupenými ve Sněmovně a předložit do legislativního procesu důchodovou reformu. Zcela upřímně, je to nereálné. Důchodová reforma je tak zásadní věc, která si vyžaduje širokou všeobecnou diskusi, je potřeba také vyslyšet názory Rady seniorů ČR atp.
Výše důchodů je poměr mezi zásluhovou částí a solidaritou s ostatními. Najít tento poměr je citlivá věc a měl by být vážen na lékárnických vahách. Důchod by měl být také pravidelně valorizován a zvyšován všem o stejnou částku, a nikoliv aby ti co pobírají nejmenší důchody, dostávali při valorizaci nejmenší částku, a ti co pobírají nejvyšší důchody, tak těm je paradoxně přidáno nejvíce. Je jasné, že důchodovou reformu potřebujeme jako sůl, ale funkční a dlouhodobou. Nechceme, aby byla důchodová reforma nástupem další vlády následně zrušena. Podle přístupu současné vlády, která hodlá schvalovat důchodovou reformu šitou horkou jehlou, tomu tak jde hodně naproti. A to je potřeba jasně odmítnout!
