Jako třetí se tedy na řadu dostala Liga (dříve Liga Severu) spolu s Hnutím pěti hvězd, aby se pokusili sestavit vládu. Jedná se o strany, jejichž programy se příliš neprotínají, ale v zájmu Itálie se chtěly pokusit o téměř nemožné. Od předchozích pokusů se tento lišil především tím, že zúčastněné strany měly požadovanou většinu, tedy by se mohlo jednat o zcela funkční vládu. Nestalo se tak. Avšak ne proto, že by obě strany nechtěly, ale proto, že prezident Sergio Mattarella (kdybychom nálepkovali, jako některá média, dalo by se říct „probruselský prezident”) odmítl jmenovat ministrem financí ekonoma Paola Savonu, který nehýří obdivem k euru. Giuseppe Conte, který měl být předsedou vlády, tedy vrátil mandát k sestavení vlády. A prezident Matarella bleskovou rychlostí hned další den udělil mandát k sestavení „úřednické” vlády Carlu Contimu. To vypadalo, že výsledky italských voleb jsou pro prezidenta Mattarellu jen cárem papíru.
Připomeňme si, že to samé chtěl, po svém případném zvolení českým prezidentem, udělat pan Drahoš. Tedy nepověřit vítěze voleb sestavením vlády. Jak demokratické. Itálie se tedy ocitla zase na začátku a vypadalo to na brzké předčasné volby.
Zajímavé je, že česká média o těchto předchozích pokusech o sestavení vlády v Itálii téměř neinformovala nebo jen s největším opovržením a nálepkováním, ale v den jmenování Carla Contiho, bývalého bankéře Mezinárodního měnového fondu, se s nadšenými články přímo roztrhl pytel. Evidentně to byla ta správná informace dle médií, kterou si mají všichni zapamatovat.
V pátek 1. 6. 2018 se však stalo něco překvapivého, o čemž česká média opět informují jen s největší neochotou (například článek je sepsán, ale mizí z hlavní stránky webu co nejrychleji). K všeobecnému údivu, hlavně v Bruselu, byl sestavením italské vlády znovu pověřen Giuseppe Conte, přičemž problematické umístění ekonoma Paola Savony bylo vyřešeno jeho přesunutím na ministerstvo pro evropské záležitosti. Nová italská vláda podporovaná Hnutím pěti hvězd a Ligou tedy konečně vznikla a proběhlo i její oficiální jmenování. Vzhledem k tomu, že naše hnutí Svoboda a přímá demokracie - Tomio Okamura (SPD) je společně s italskou stranou Liga vedenou Matteem Salvinim ve frakci evropského parlamentu Evropa národů a svobody (ENF), je to pro naše voliče skvělá zpráva. Je to nová vzpruha pro tato vlastenecká hnutí sdružující se v ENF, která jsou často nálepkovaná jako extrémistická, anti-systémová, anebo dokonce "možná fašistická". Situace v Itálii tato tvrzení však jednoznačně vyvrací. V jednotlivých evropských státech sílí odpor ke globalizaci, diktátu EU a důsledkům ilegální imigrace. Je to vidět zejména po posledních parlamentních volbách v Británii, Nizozemí, Rakousku, Maďarsku, Francii, ČR, Itálii a naposledy ve Slovinsku. EU tak dostává další ránu a opět se přiblížil den, kdy tento marnotratný a utopistický projekt "Spojených států evropských" skončí. Otázkou zůstává pouze kdy? Už aby to bylo!
